30.4.2003 | Autor: Ivo Rozehnal

Sony Classical / Sony Music Bonton (71:48)
Vivaldi napsal za svůj život několik stovek koncertů, které byly v poslední době bezpočtukrát nahrány nesouc visačku, že se jedná o premiérovou nahrávku koncertů. Nejinak je tomu i u recenzovaného disku, který obsahuje pozdní koncerty pro sólové housle, smyčcový orchestr a basso continuo. Nakolik je toto tvrzení pravdivé jsem neověřoval, nicméně při poslechu má člověk pocit čehosi důvěrně známého přesto vždy nového a překvapujícího, ostatně zlí jazykové rádi tvrdí, že Vivaldi psal celý život jeden koncert bezpočtukrát. Vivaldiho pozdní koncerty jsou zajímavé svojí invencí a rozmanitostí, což nebývá u pozdních děl skladatelů vždy obvyklé. Interpreti nic z této rozmanitosti a pestrosti neošidili, vše je na svém místě. Benátský soubor hráčů na dobové nástroje Venice Baroque Orchestra založil v roce 1997 cembalista a varhaník Andrea Marcon se záměrem uvádět italskou barokní hudbu. Tento vivaldiovský disk je již vlastně třetím v pořadí na němž spolupracuje se souborem hráč na dobové housle Giuliano Carmignola.
Carmignola je technicky výborně vybaven, jeho hra je italsky temperamentní, avšak v jeho projevu a hře orchestru je více elegance a šarmu než u krajanů z Il Giardino Armonico a Enrica Onofriho, spíše připomene soubor Europa Galante, ovšem Carmignolův přístup k Vivaldimu je méně rustikální než u Fabia Biondiho. Marcon a Carmignola pojímají Vivaldiho koncerty daleko propracovaněji s ohledem na barvu, výraz a detail. Celkovému dojmu barevnosti a rozmanitosti z interpretace pomáhá bohaté continuo orchestru tvořící nejen obligátní cembalo, ale i varhany, theorba a loutna. Zvuková stránka nahrávky je rovněž výborná, zvuková režie vyrobila příjemně měkký, prostorný a barevný zvuk s dostatkem prostoru mezi instrumenty. Benátčané svému Vivaldimu opravdu rozumějí.



nahráli: Giuliano Carmignola - housle, Venice Baroque Orchestra, Andrea Marcon
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2003/04