10.11.2010

Anne-Sophie Mutter – housle, Roman Patkoló – kontrabas, Vladimir Ashkenazy – klavír, Kuyung Wha Chung – housle, Renée Fleming – soprán, André Previn – klavír, London Symphony Orchestra, Boston Symphony orchestra, Wiener Philharmoniker, Orchestra of the San Francisco Opera. Produkce: David Butchart. Text: A, N, F. Nahráno: 1997, 2003, Abbey Road, 1988, Walthamastow Assembly, 1975, Kingsway Hall, 1992, All Saints Church, 1996, All Hallows Gospel Oak, London. 2002, 2007, Symphony Hall, Boston. 2000, American Academy of Arts and Letters, New York. 1998, War Memorial Opera House, San Francisco. 1992, 1995, Musikverein, Wien. Vydáno: 2009. TT: 72:42, 81:15, 67:42, 76:54, 75:03, 64:16. DDD. 6 CD Deutsche Grammophon 477 8114.

„V průběhu svého dlouhého muzikantského života jsem byl opakovaně žádán, abych se zúčastnil jubilejních koncertů slavných skladatelů nebo o nich napsal článek, [...] nikdy by mě však nenapadlo, že bych měl být někdy adresátem takových chvalozpěvů sám...“, píše André Previn v bookletu. Jenže čas letí, a Prévinovi je letos neuvěřitelných osmdesát let, a tak k jeho narozeninám vzniklo album pěti disků, na nichž je představen ve všech svých profesích – jako dirigent, klavírista (v té jen velmi skromně) i skladatel. Časově nejstarším z dokladů Previnova dirigentského umění (většina snímků je live) je nahrávka Prokofjevova 1. houslového koncertu s Londýnskými symfoniky s tehdy sedmadvacetiletou korejskou (v Americe žijící) houslistkou Kyung Wha Chung z roku 1975, nejmladším snímkem je Previnův Dvojkoncert pro housle, kontrabas a orchestr s Annou-Sophií Mutter, Romanem Patkoló a Bostonskými symfoniky z roku 2007. Výběr nabízí vskutku pestrou paletu. První disk je věnován Maurici Ravelovi – jeho opeře Dítě a kouzla a baletu Má matka Husa. Na druhém disku je vedle zmíněného Previnova Dvojkoncertu a Prokofjevova 1. houslového koncertu ještě Previnův Klavírní koncert (sólista Vladimir Ashkenazy, pro nějž byla skladba komponována), třetí disk obsahuje Šostakovičovu 8. symfonii s Londýnskými symfoniky (v jejichž čele 1969-1979 André Previn stál). V albu není speciálně zastoupen obor, v němž byl Previn mnohokrát výrazně činný, totiž filmová hudba a muzikál. Je zde alespoň – a to je dobře – jedno z CD věnováno Erichu Wolfgangu Korngoldovi a na něm jeho Houslový koncert D dur, jenž má s filmem dost společného (skladatel v nich zpracoval témata několika svých filmových hudeb) a Symfonie Fis dur. Sólistkou Korngoldova Houslového koncertu je Anne-Sophie Mutter (nahrávka vznikla během jejího čtyřletého manželství s Prévinem). Srovnání s nahrávkou tohoto koncertu Jaschou Heifetzem, který skladbu roku 1947 premiéroval, je na první poslech problematické; Anna-Sophie Mutter má bezesporu schopnost vykouzlit krásný svítivý tón, její snaha o co nejcitovější pojetí, k němuž si dopomáhá nadměrným vibratem, je však na těsné hranici vkusu. Ovšem vedle symfonie, v níž převládají ostře řezané rysy, se jí daří představit Korngolda jako osobnost plnou kontrastů, jíž bezesporu byl (obě skladby doprovázejí Londýnští symfonikové). Previnův houslový koncert nazvaný „Anne-Sophie“ byl psán pro ni a o ní a jejich tehdejší plné souznění lze z interpretace vycítit. Renée Fleming s Previnem u klavíru zpívá nádherně jeho Tři písně na texty Emily Dickinson, s orchestrem Opery San Francisco pak scénu Blanche z úspěšné Previnovy opery podle Tennessee Williamse Tramvaj do stanice Touha. Vídeňští filharmonikové hrají Previnovu skladbu, vzniklou na objednávku Mezinárodní nadace Mozarteum Salcburk, nazvanou prostě Rozmanitosti (Diversions). A konečně na posledním CD je (rovněž s Vídeňskými filharmoniky) Symfonie Domestica Richarda Strausse a Suita z jeho Růžového kavalíra, v níž se vídeňský esprit orchestru spojil s Previnovou schopností pohybovat se mezi žánry. Jeho vlastní skladby svědčí o tom, že mu taková polarizace je naprosto vlastní, a umí o ní přesvědčit své interprety i posluchače.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/12