2.11.2002

Red Seal / BMG (63:15)
Alicia de Larrocha je vynikající španělská pianistka, vyrovnaná, vyzrálá a uznávaná osobnost, dlouholetá ředitelka Marshallovy akademie v Barceloně. Na recenzovaném CD přináší svůj osobní výklad raného romantismu. Její program, který byl natočen v letech 1995 a 1997 v New Yorku, je sestaven z ukázek z tvorby dvou geniálních básníků klavíru, životních vrstevníků, skladatelů poloviny 19. století Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Fryderika Chopina. Z tvorby těchto velikánů vybírá jakoby namátkou. U Mendelssohna je to na přeskáčku výběr z Písní beze slov, z delších ploch pak přidává ještě Caprice op. 33 a Variace op. 54. I ze Chopina si vybrala například Nokturno op. 32 č.1, Barcarolu op. 60, dále pak Berceuse op. 57 a na úplný závěr svého disku pak Polonézu-fantasii op. 61.
V dnešní době, která přeje především systematickým, tematicky vyčerpávajícím edičním projektům, by jí mohl snadno kdokoliv vytknout, že je ve svém výběru přelétavá. Když si však její recitál poslechneme v celku, tak zjistíme, že jde asi o jistý záměr. Její výběr má v sobě totiž ukryt vzácné interpretační poselství poukazující na možný výklad určité dějinné epochy hudební tvorby. Slučuje totiž ve svém dokonalém pianistickém výkonu jemnost a prostotu a bezmeznou úctu k interpretované předloze. Dále dokazuje, že i tak ještě může zůstat svrchovanému umělci dostatek místa pro vlastní, osobní tvůrčí seberealizaci. A jak toho všeho dosahuje, v čem je tedy podstata její hry? Spočívá v jemném vedení hlasů, v neokázalé, přitom neobyčejně plastické a nápadité souhře rubat a akcentů.



Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/10