30.3.2005 | Autor: Jana Perutková

EMI (67:27)
Roberta Invernizzi - soprán, Véronique Gens - soprán, Vivica Genaux - mezzosoprán, Paul Agnew - tenor, Roberto Abbondanza - bas, Ensemble Europa Galante, Fabio Biondi. Produkce: Alain Lanceron. Text: A, N, F. Nahráno: 10/2003, Paroisse Notre-Dame du Liban, Paříž. Vydáno: 2004. TT: 67:27. DDD. 1 CD Virgin Classics 5 45666 2 2 (EMI). Alessandro Scarlatti je autorem takřka čtyř desítek dnes téměř neznámých oratorií. Předložené oratorium z roku 1715 je velmi zajímavé svou tematikou. Nevychází ze Starého ani Nového zákona, ale pojednává o mystériu Svaté Trojice a je vlastně jakousi filozofickou disputací mezi Vírou, Teologií, Božskou láskou, Časem a Pochybovačností (Infedelt, tato postava je vlastně jakýmsi "nevěřícím Tomášem"). Alegorická tematika byla oblíbena zvláště v 17. století a je zde na první pohled jakýmsi anachronismem. Skutečností ovšem je, že v prvních dvou desetiletích 18. století se k ní vrátilo několik předních skladatelů - Händel (1707), Caldara (1712), Fux (1716) a konečně sám Scarlatti ještě jednou v roce 1720.
V oratoriu autor používá kromě běžných secco recitativů a da capo árií též ariosa a recitativ accompagnato, což dílu dodává na rozmanitosti. Obsazení je střídmé, omezeno pouze na smyčce, nechybí však árie s koncertantními nástroji. Opravdovou zajímavostí jsou árie doprovázené pouze bassem continuem. Tato forma je zdánlivě zastaralá, je však velmi vhodná pro zhudebnění libreta, jehož náplní jsou filozoficko-teologické promluvy. Stejnou formu používá o rok později J. J. Fux ve svém oratoriu s podobným námětem (Triumf víry).
Scarlatti pečlivě zhudebňuje text a používá řadu hudebně rétorických figur. Ty by možná mohly být interpretačně více zohledněny. Orchestr má velmi solidní úroveň, občas je zde přílišné množství ornamentiky na ne zcela vhodných místech. Pěvci jsou vesměs výborní, snad jen Roberta Invernizzi (Víra) zpívá místy poněkud "hystericky", ač koloratury má skvělé. Nejpřesvědčivěji působí známé zpěvačky Véronique Gens (Božská láska) a Vivica Genaux (Teologie), ale i zpěváci se blýsknou (tenorista v árii, v níž chce na Víru poštvat Fúrie, či basista - Čas - v árii Con la Fede, kde je běh času charakterizován rychlými notami). Čtyři duety patří ke kompozičně i interpretačně nejpůsobivějším částem, hned dva z nich jsou vlastně mistrovsky zhudebněnou rozepří. Ač nahrávka není jedinou dostupnou (v roce 2003 oratorium vydala firma Bongiovanni s M. Cecchettim), rozhodně je hodna pozornosti.


nahráli: Roberta Invernizzi - soprán, Véronique Gens - soprán, Vivica Genaux - mezzosoprán, Paul Agnew - tenor, Roberto Abbondanza - bas, Ensemble Europa Galante, Fabio Biondi
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/02