Pravděpodobně se budu až trapně opakovat, zmíním-li, že předností tohoto souboru jsou barevně zajímavé hlasy, schopnost vedoucího Davida Ebena neméně zajímavě je kombinovat a pečlivá práce s textem. Málokdy se setkáme s interprety, kteří by textu tolik vycházeli vstříc. Rozhodně pak není třeba mít obavy z šedě stejných středověkých zpěvů, například rozdíly mezi téměř zoufalým zvoláním Odejmi od nás, Pane, všechny naše nepravosti… a pokornou prosbou Beránku Boží, který snímáš hříchy světa… (č. 5) v rámci jednoho zpěvu jsou více než patrné, u …ze srdce jásá zástup kleriků chrlící písně (č. 11) poznáte zase i přes latinu, že jde o „něco veselého“. Výběr „skladeb“ je sice pestrý (různé charaktery, formy, nápěvy), ale díky zřetelnému tematickému sjednocení není roztříštěný. Přirozeně vystavěné gradace, oblouky vyvolávají dojem, jako by člověk plul na chvíli klidném, chvíli rozbouřeném moři, každopádně na moři, které je stále v pohybu. Kromě v podstatě dokonalého sezpívání souboru jako celku nelze opět nevyzdvihnout expresivní sólové části v podání Stanislava Předoty (lejch Ó, Maria, matko Božie – č. 9) nebo Mariána Krejčíka (lejch Vanitas vanitatum – č. 18). Hostem alba je mezzosopranistka Petra Noskaiová , která ve třech sólových vstupech nejen ozdobila jinak čistě mužský snímek – nelehké lejchy zvládla znamenitě -, ale výborně též do celé koncepce zapadla. Její hlasové vybavení dovoluje například „zabarvit“ mužské hlasy, aniž by z nich vyčnívala (O felicem genitricem/Bohu svému – č. 3). Chcete-li se tedy pokochat českou středověkou hudbou nebo si trochu nabourat své představy o ní, zamyslet se… tento snímek je pro vás jako dělaný. Nudit se u něj rozhodně nebudete.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 70:55
Nahráli: Petra Noskaiová – mezzosoprán, Schola Gregoriana Pragensis, David Eben
Body: 5 z 6
