19.12.2002 | Autor: Dina Šnejdarová

Supraphon (70:55)
Předvánoční nadílka mužského souboru Schola Gregoriana Pragensis se sice nevztahuje přímo ani k Adventu, ani k následné oslavě narození Páně, přesto je tematika tohoto snímku aktuální i nadčasová zároveň. Rozmanité zpěvy konce 14. století - zde byly vybrány v Čechách vznikající lejchy -, svou formou strofické, rapsodické, s refrénem atd. byly na nahrávce rozčleněny do tří bloků, z nichž první je sjednocen myšlenkou Ach, křehký člověče (Ach, homo fragilis) a věnuje se možná méně příjemnému pokání, prosbě o odpuštění, zkrátka vede k zamyšlení nad osudem člověka a světem (například Ach, marná sláva světa je křehká a pomíjivá věc). Druhý blok se přímo obrací k osobě Panny Marie - s názvem Maria, útočiště hříšníků, blok třetí nese název ...neb člověk vždy znovu do hříchu upadá a opět se zde ozývají prosby o smilování, odpuštění. Po prostudování bookletu s pečlivě přeloženými texty je tedy mimo jiné o čem přemýšlet.
Pravděpodobně se budu až trapně opakovat, zmíním-li, že předností tohoto souboru jsou barevně zajímavé hlasy, schopnost vedoucího Davida Ebena neméně zajímavě je kombinovat a pečlivá práce s textem. Málokdy se setkáme s interprety, kteří by textu tolik vycházeli vstříc. Rozhodně pak není třeba mít obavy z šedě stejných středověkých zpěvů, například rozdíly mezi téměř zoufalým zvoláním Odejmi od nás, Pane, všechny naše nepravosti... a pokornou prosbou Beránku Boží, který snímáš hříchy světa...(č. 5) v rámci jednoho zpěvu jsou více než patrné, u ...ze srdce jásá zástup kleriků chrlící písně (č. 11) poznáte zase i přes latinu, že jde o "něco veselého". Výběr "skladeb" je sice pestrý (různé charaktery, formy, nápěvy), ale díky zřetelnému tematickému sjednocení není roztříštěný. Přirozeně vystavěné gradace, oblouky vyvolávají dojem, jako by člověk plul na chvíli klidném, chvíli rozbouřeném moři, každopádně na moři, které je stále v pohybu. Kromě v podstatě dokonalého sezpívání souboru jako celku nelze opět nevyzdvihnout expresivní sólové části v podání Stanislava Předoty (lejch Ó, Maria, matko Božie - č. 9) nebo Mariána Krejčíka (lejch Vanitas vanitatum - č. 18). Hostem alba je mezzosopranistka Petra Noskaiová, která ve třech sólových vstupech nejen ozdobila jinak čistě mužský snímek - nelehké lejchy zvládla znamenitě -, ale výborně též do celé koncepce zapadla. Její hlasové vybavení dovoluje například "zabarvit" mužské hlasy, aniž by z nich vyčnívala (O felicem genitricem/Bohu svému - č. 3). Chcete-li se tedy pokochat českou středověkou hudbou nebo si trochu nabourat své představy o ní, zamyslet se... tento snímek je pro vás jako dělaný. Nudit se u něj rozhodně nebudete.



nahráli: Petra Noskaiová - mezzosoprán, Schola Gregoriana Pragensis, David Eben
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/12