15.1.2002 | Autor: Lucie Maňourová

Universal Music (80:57)
Anglický dirigent Paul McCreesh je již proslulý rekonstrukcemi hudebního obsahu určitých význačných událostí. Realizoval luteránskou vánoční mši Michaela Praetoria doplněnou instrumentálními skladbami Scheidta, Scheina a anonymů, která mohla v této podobě zaznít v protestantském prostředí okolo roku 1620 (Archiv Produktion 439 250-2), nebo benátskou velikonoční mši obsahující ordinarium Orlanda di Lassa a doplněnou skladbami Andrey a Giovanni Gabrieliů, Claudia Merula a Cesara Bendinelliho (Archiv Produktion 453 427-2). Nyní přichází s další benátskou rekonstrukcí, tentokrát vánoční - Prima Missa in Nativitate Domini. Ordinarium pochází z pera Cipriana de Rore (1516-1565), ostatní části od Giovanni Gabrieliho. Jedná se tedy o domnělou hudební podobu první vánoční mše, která mohla zaznít v chrámu sv. Marca okolo roku 1600. Program je sestaven podle svědectví benátského kronikáře Francesca Sansovina, který popsal rovněž vizuální podobu tradiční slavnostní vánoční mše - velkolepou světelnou kulisu svíček a olejových lamp, procesí v čele s benátským dóžetem a papežskými legáty. Zatímco sedmihlasá mše Cipriana de Rore z 50. let 16. století zpracovává šestihlasé mariánské moteto Josquina Desprez Praeter rerum seriem, a je tedy psána v duchu renesanční polyfonie, skladby Gabrieliho již využívají barokní novinky: koncertantní princip, kombinaci vokálních a instrumentálních ansámblů na základě vícesborovosti atd. Některé skladby jsou nahrány poprvé v nové, doplněné nebo muzikologicky zrekonstruované podobě.
Dramaturgicky jsou tyto projekty bezesporu úctyhodné - stojí za nimi obrovský kus práce badatelské, editorské i interpretační, odvedené většinou právě Paulem McCreeshem. Je samozřejmě škoda, že do snahy o co největší autentičnost není zahrnut i samotný prostor, v němž si máme hudební produkci představit. Jak velikonoční, tak i vánoční mši totiž Gabrieli Consort and Players nahrávali ve Velké Británii a zvláště u novější nahrávky je opravdu těžké si rozmanitou architekturu sv. Marca představit. Snad proto, aby vznikl dojem celkového prostoru, zřejmě zvukaři snímali interprety z velké dálky, což ovšem způsobilo značnou zamlženost, nejasnost a přílišnou "zaobalenost" celého zvuku. Pro posluchače je tudíž nesmírně těžké a namáhavé sledovat jemné kontrapunktické předivo, barvy jednotlivých vokalistů i nástrojů, z něhož nepřirozeně vystupují pouze kontratenory. Tyto výtky se samozřejmě odvíjejí z nesporného faktu, že Gabrieli Consort and Players je souborem vynikajícím, sdružujícím špičkové hráče a zpěváky. Tím blíže by pak měli k opravdu zdařilé a bezvýhradně přijaté nahrávce. Zvuková stránka této je však jejím nezanedbatelným mínusem.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2001/12