3.10.2005 | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Rytířské sály pardubického zámku jsou pastvou pro oko. Fragmenty raně renesančních maleb na sebe okamžitě připoutají pozornost, zvlášť v případě Vojtěchova sálu, kde nevíte, kam se podívat dřív. Využijí-li se takové prostory pro koncert staré hudby, dostane se publiku představení i s kulisami. Podvečer se souborem Ensemble Inégal byl sice umístěn do sálu, v němž je výzdoby poskrovnu, malebná hudba Adriana Banchieriho (1568 - 1634) a její provedení ovšem návštěvníkům tento nedostatek bohatě vynahradila. Zpěváci pod vedením Adama Viktory totiž madrigalovou komedii La Barca di Venezia per Padua (Loďka z Benátek do Padovy) pouze neodzpívali, ale snažili se ji vyjádřit také herecky. S přirozeností, vtipem a šarmem představovali postavy typické pro commedii dell'arte, přičemž jejich zábavné pojetí odstartovalo vždy slovo vypravěče - Petra Jančaříka.
Příběh o cestě, kterou Banchieri skutečně roku 1605 absolvoval, nabízí vtipné portréty pasažérů (kurtizána Rizzolina, lichvář, kantor...), využití různých hudebních stylů (Madrigal po Neapolsku, Madrigal po římsku, styl podle Marenzia Romana), strefuje se do jazykových dialektů (šišlající sopranista z Neapole, opilý Němec...). Zastavíme-li se právě u textu, který byl zpíván v originále a pro vypravěče přeložen ze starobenátštiny, Jančařík ho rozehrál do nejjemnějších nuancí. Vyprávěl, pokřikoval, vtipkoval či vyjadřoval milostné roztoužení, trefně dokázal vystihnout náladu, která pak zazněla v následujícím madrigalu. Zpěváci na mluvené slovo a atmosféru plynule navazovali - za přesvědčivě jistého instrumentálního doprovodu (varhany - A. Viktora, cembalo - Monika Knoblochová, viola da gamba - Hana Fleková, theorba - Jan Krejča) - své party si užívali s radostí a nadšením, prokázali také notnou dávku komediálního talentu, schopnosti parodovat sebe sama (falešné tóny, pokašlávání, chrapot), "odvázat se". Jejich zábavné a zároveň kvalitní provedení bylo skutečně na "jedné lodi": soprán - Gabriela Eibenová a Hana Blažíková, alt - Markéta Cukrová, tenor - Jaroslav Březina, bas - Vojtěch Šafařík. Zpočátku možná poněkud zaskočené publikum si Ensemble Inégal i vypravěč postupně zcela získali na svou stranu. A zřejmě i pávy, jejichž hlasy občas venku koncert "dozdobovaly".

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/06