13.7.2012 | Autor: Michaela Vostřelová | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Pražský filharmonický sbor v čele s Lukášem Vasilkem opět nezklamal a na svém čtvrtém koncertě samostatného sborového cyklu v rámci Velikonočního festivalu Praha (12. 4.) v kostele sv. Šimona a Judy provedl publikum skvělým večerem duchovní hudby. Celý koncert s jediným sborem, a navíc pouze se skladbami s duchovní tematikou – to by se mohlo zdát na jeden pár uší až příliš monotematické sousto. Ne však v tomto případě! Díky vyvážené a smělé dramaturgii, která nenechala nikoho na pochybách, že tomuto sboru nechybí zdravé sebevědomí a dostatek energie na tak náročný repertoár, se posluchači bezesporu nenudili. V první polovině zaznělo Mendelssohnovo zvukově okouzlující Surrexit pastor bonus a Adspice Domine, de Sede Sancta Tua a dvojsborový Velikonoční hymnus německého skladatele lichtenštejnského původu Josepha Gabriela Rheinbergera, který je znám spíše jako autor varhanních skladeb.
Velké romantické vlny v ukázkově propracovaném provedení vystřídala v druhé půli hudba 20. století. O tom, že rozervanost romantické duše 19. století je proti rozervanosti Krzysztofa Pendereckého slabý odvar, se mohlo publikum přesvědčit během jeho Stabat mater z Lukášových pašijí pro tři smíšené sbory a capella a Agnus Dei pro smíšený sbor a capella. Dokonale vygradované skladby plné mystického prolínání zvukových vrstev, barevných ploch, drásavé klastry, prolínání výkřiků a mrazivého šepotu – to všechno ve zvukové ukázněnosti zpěváků se neslo prostorem chrámu. Závěrečné Pražské Te Deum 1989 Petra Ebena, které vzniklo jako poděkování za ukončení nesvobody, přineslo svou pozitivní výbušností, podpořenou doprovodnými žesťovými a bicími nástroji, částečnou úlevu od předešlé tíživé atmosféry. Interpretačně i percepčně náročný večer se tak stal zároveň tou nejlepší pozvánkou na další koncerty samostatného sborového cyklu PFS v příští sezoně.

Psáno pro: časopis Harmonie 2012/06