22.9.2005 | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Situace ve festivalovém dění České republiky mi připomíná správní hierarchii. Pražské jaro by mohlo být metaforou pro centrální vládu ovšem s tím rozdílem, že výsledky festivalu člověka více potěší a pohladí po duši. Téměř každý kraj se svým hejtmanstvím má svůj důležitý festival. O úroveň níže jsou obecní "vlády" a malé festivaly. Podstatné ovšem je, že ony regionální či lokální festivaly jsou v širším slova smyslu stejně důležité jako naše hudební stříbro. A zdravý patriotismus se může projevovat právě tak v Praze jako třeba v Kdyni. Západočeské město, které vzniklo u hradu Rýzmberk někdy ve 13. století, je totiž jednou z pravidelných zastávek festivalu Hudba v synagogách Plzeňského regionu. Koncert 7. června v Kdyni, jejíž jméno je odvozeno od praslovanského výrazu pro mokřinu, byl jedinou akcí 4. ročníku, kterou jsem byl schopen letos navštívit. Shodou okolností to bylo den po jednom z nejmladších židovských svátků Jom Jerušalajm, kdy Židé slaví sjednocení Jeruzaléma po tak zvané šestidenní válce. Krutou ironií osudu je, že v současné době nežije v městě, jež mělo kdysi silnou náboženskou obec, jediný Žid. Zdejší synagoga je malá, ale velmi příjemná, a dnes ji využívá hlavně místní velmi aktivní základní umělecká škola. Podvečer patřil harfistce Janě Bouškové, která nabídla jak osvědčený repertoár, tak náročnější hudbu. Velmi efektní, nástrojově vděčná byla Sonatina op. 30 Marcela Tourniera. Od Jana Ladislava Dusíka, známého hlavně svými klavírními díly, jsem s povděkem přijal harfovou Sonátu Es dur. V programu samozřejmě nemohl chybět Claude Debussy, jehož barevně okouzlující Arabeska patřila k vrcholům koncertu. Dalším osvěžením byl výběr z Monologů Jana F. Fischera, které autor věnoval právě Janě Bouškové. V mistrném podání jako by se staly z monologů působivě kontrastní dialogy mezi hráčkou a harfou. Ve dvou skladbách harfistku podpořil renomovaný houslista Miroslav Vilímec. Jeho technická a tónová suverenita vytvořila v Mendelssohnově Rondu capricciosu a Saint-Saënsově Fantazii krásnou symbiózu. O ostatních koncertech jen telegraficky: festival zahájilo 29. 5. v Západočeském muzeu v Plzni České trio, 15. 6. se v synagoze v Radnici představilo duo bratrů Vilímců - Miroslava a Vladislava - v hudbě Mendelssohna, Dvořáka, Foerstera, Janáčka a von Dohnanyiho. Po letní pauze čekají Západočechy ještě tři hudební večery: 8. 9. v Muzeu dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě u Hartmanic (René Kubelík - housle, Miloslav Klaus - kytara), 11. 9. v plzeňské Velké synagoze (Žilákovo kvarteto, Filharmonický smyčcový soubor tvořený členy České filharmonie) a 18. 9. v synagoze v Kasejovicích (Ars Instrumentalis Pragensis).

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/08