Dvě kompozice totožného data vzniku, kolem roku 1905, zařadil na program svého 5. koncertu orchestrálního cyklu A/B (10. 11. 2.) orchestr FOK : cyklus Sedm raných písní Albana Berga a Mahlerovu Sedmou symfonii . V Praze se představil nizozemský dirigent Jac van Steen a poprvé také německo-řecká mezzosopranistka Stella Doufexis . Ta už je doma na významných evropských pódiích a jevištích – její flexibilita jí dovoluje zpívat vše od barokní a Mozartovy opery přes Oktaviána nebo Brahmsovy písně až po soudobou tvorbu.
V Bergových písních předvedla dokonale posazený, pohyblivý hlas s perfektním legatem, který se bez námahy vznášel ve výškách a v němž je něco přitažlivě chvějivého. Menší volumen pěvkyně, jejíž projev byl navenek velice nenápadný, spolu s akustikou sálu však způsobily, že Stellu Doufexis často překrýval orchestr. Celé provedení bylo poněkud opatrné a chyběly mu společně procítěné vrcholy – snad vzhledem k tomu, že orchestr dostal správné party až v den prvního koncertu.
Delší část večera zabrala Mahlerova Sedmá symfonie, kde Jac van Steen projevil cit pro subtilní tempové změny i pro různé specifické výrazové vrstvy Mahlerova hudebního myšlení. Bylo radost poslouchat muzicírující dechové skupiny i sóla ve druhé větě. Fakt, že se na konci zdálo sedadlo poněkud tvrdé, nutno tentokrát připsat tomu, že skladatel při komponování nebral příliš ohled na možnosti soustředění posluchače, který jde na koncert po dnu stráveném prací… (dkh)
