17.7.2010 | Autor: Ondřej Pivoda | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Mezi nejočekávanější události letošního ročníku festivalu Expozice nové hudby patřil bezesporu koncert z díla ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova (konaný 10. 3. ve Dvoraně Centra VUT v Brně). Silvestrovovy kompozice, jež si svou mezinárodní pozornost vydobyly zvláště díky nahrávkám u labelu ECM, jsou tak trochu hudbou mimo čas a prostor. Maximálně ztišená dynamická hladina, občas až naivně vyznívající melodické obraty a „sladká“ harmonická klišé nevybízejí posluchače k hluboké myšlenkové aktivitě, ale spíše v něm podněcují zklidnění a snad až melancholické citové naladění. Díky své koncepci si žádají od interpretů obrovskou dávku soustředěnosti. Není proto možno než se obdivovat výkonu houslistky Bogdany Pivněnko a klavíristy Valerije Maťuchina, kteří zvládli nastudovat a provést více než sedmdesátiminutový Silvestrovův cyklus 22 miniatur Melodie okamžiků (2004 – 2005). Dle mého soudu však tato skladba svou délkou a monotónním uplýváním stála pro běžného posluchače již na samé hranici únosnosti. Jako dovětek k ní zazněl v originální autorské interpretaci Valentina Silvestrova výběr z jeho klavírních Bagatel (2006 – 2007), cyklu podobného výrazu i zaměření. Otázkou je, zda má smysl hledat v takovéto hudbě estetické hodnoty a zda ji spíše nevnímat z hledisek sledujících jiné, duchovní poslání.

Psáno pro: časopis Harmonie 2010/04