26.8.2010 | Autor: Petr Veber | sekce: klasická hudba jazz - kritiky První z únorových abonentních programů České filharmonie poznamenala změna – dirigenta Vladimíra Válka nahradil Ondrej Lenárd a místo 5. symfonie Bohuslava Martinů, jež měla být součástí kompletního cyklu rozvrženého do celé sezony, zazněla tak bohužel jen standardní položka repertoáru: Brahmsova Čtvrtá symfonie. Až na výjimky, jako je tišší a temnější epizoda s trombony, zněla symfonie převážně silově, intenzivně, ve vysoké dynamice. Je to pojetí posluchačsky vděčné, které v Brahmsově hudbě zdůrazňuje příslovečnou mužnost, ovšem trochu únavné. Detailů však zůstalo i tak docela dost, a Lenárdovo účinkování lze tedy vidět jako vcelku zdařilé. Jeho temperamentu a dramatickému cítění hudby vyhovovala také Dvořákova epická symfonická báseň Vodník, geniálně těžící z výrazného motivu a přinášející množství náladových proměn. V pozici mimořádné položky programu naštěstí zůstal Ebenův 2. varhanní koncert, psaný v 80. letech pro Vídeň. Strukturálně, hlavně rytmicky komplikovanou partituru Ondrej Lenárd udržel přesvědčivě pohromadě, v celkovém dojmu hlavně díky efektní finální části. Sólový výkon Aleše Bárty byl v nejlepším slova smyslu virtuózní. 

Psáno pro: časopis Harmonie 2010/03