10.6.2011 | Autor: Ondřej Pivoda | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Symbolické setkání dvou blízkých přátel, skladatele Antonína Dvořáka a jeho nestora Johannesa Brahmse, proběhlo dne 8. dubna na abonentním koncertě Filharmonie Brno, která ve spolupráci s dirigentem Jakubem Hrůšou uvedla dvě jejich takřka stejně slavná a populární díla. Jako sólista úvodního Dvořákova Violoncellového koncertu h moll se před brněnským publikem blýsknul mladý německý violoncellista Daniel Müller-Schott. Jeho nástroj dýchal lahodným jemným tónem, což dobře vyhovovalo zvláště lyrickým pasážím volné adagiové věty. Rovněž Müller-Schottova interpretace obou krajních částí nestavěla na odiv dramatičnost, naopak byla znatelná snaha prozpívat sólový part až do nejmenších detailů, díky čemuž skvěle vynikla intimita Dvořákovy zpovědi. Představy dirigenta a orchestru na straně jedné a sólisty na straně druhé jako kdyby se však příliš nescházely a především v rychlejších oddílech docházelo relativně často k vzájemným tempovým neshodám. Dechová sekce orchestru se navíc potýkala se značnou intonační rozkolísaností, s jejímiž příčinami si bohužel nedokázala poradit až do konce večera. V superlativech lze proto mluvit pouze o sólových vstupech hornisty Karla Hoffmanna a hobojistky Anikó Kovaříkové. V Brahmsově 1. symfonii c moll potěšil hutný zvuk smyčců a znatelná podrobnější práce s frázemi a jednotlivými orchestrálními hlasy, s prvky pro interpretaci Brahmsovy hudby tak důležitými!

Psáno pro: časopis Harmonie 2011/05