23.5.2010 | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Září opanoval v Praze nový festival Rozhlasový podzim. Pořádající Radioservis pozval k zahájení 11. 9. (Dvořákova síň Rudolfina) MDR Symfonický orchestr. Jako těleso z Lipska zařadilo na úvod Mendelssohnovu předehru ke Snu noci svatojanské. Bylo to, stejně jako celý koncert, přesné a dobře zahrané, nicméně zvláště dechy byly občas zbytečně falešné a ostré. Pokračovalo to i v necitlivém doprovodu Dvořákova Violoncellového koncertu h moll. Daniel Müller-Schott jej hrál v Praze již podruhé a opět to bylo tónově velmi pěkné (výborný nástroj Mattea Goffrillera z roku 1727), opět koncepčně podivné (například zoufale pomalá volná věta), absurdní frázování jdoucí proti smyslu hudby, navíc s intonačními chybami. Nejzajímavější byla Beethovenova Sedmá symfonie, i když vědomí o tom, co je brio nebo vivace, co je zvuková plasticita, je poměrně nízké. Dirigent Jun Märkl se ukázal být zručným, spolehlivým, ale nikterak charismatickým kapellmeistrem.

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/11