22.2.2005 | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Na mimořádném koncertu FOK vystoupila 9. 12. ve Smetanově síni Obecního domu v Praze Eva Urbanová. Zvolila si tu nejtěžší kombinaci, co mohla. Ve velkém prostoru zpívala s klavírem písně, jež se pro svoji intimitu s klavírem do tohoto prostoru nehodí, a navíc v první polovině Dvořákovy Biblické písně, jejichž transkripce pro soprán je velmi diskutabilní. (Diváci na krajových místech v parteru měli jako bonus doprovod klimatizace.) Posun k lepšímu nastal určitě v tom, že jestliže v minulosti zde zpíval falešně tuto intimní hudbu Peter Dvorský, Eva Urbanová zpívala s vnitřním prožitkem, čistě a velmi se snažila zkáznit svůj mohutný operní volumen. Kupodivu měla v ucelenosti frází určité problémy s dechem. Nicméně diváci jí nepochybně věřili, když vzývala Boha, aby jí odpustil hříchy, a že v něho doufá. Mnohem lépe dopadly písně Martinů (Nové slovenské písně) a hlavně Janáčka (výběr z Moravské poezie v písních). Jejím klavírním partnerem byl spolehlivý David Švec. Díky Pražskému jaru je však výkonnostní laťka nastavena tak vysoko (Martineau, Gage, Johnson...), že talentovaného pianistu čeká ještě dlouhá cesta k vrcholu. Urbanová, jako by to tušila, odkázala pianistu do role pouhého doprovazeče i tím, že se jako prima donna děkovala nadšenému publiku sama.

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/01