Hostem desátého koncertu Orchestrálního cyklu Pražské komorní filharmonie byl 5. 5. v Rudolfinu Japonec Tatsuya Shimono . Sestava programu působila zvláštně: první polovinu tvořily dvě příbuzné kompozice ze 40. let – sdělná Toccata e due canzoni od Martinů a náročnější 2. symfonie od Honeggera. Dirigent těžko mohl překvapit skutečně nevšedním ponorem do myšlenkové hloubky této hudby nebo něčím opravdu osobitým. Obstál však vcelku se ctí. Druhá polovina byla pak disparátní sama o sobě i vzhledem k oběma klasikům 20. století. Nedlouhý, ale vděčný Bachův Koncert pro trubku (aranžovaný sólistou z původně cembalového, který byl ovšem přepracováním Vivaldiho koncertu houslového) poskytl německému trumpetistovi Matthiasi Höfsovi prostor pro velmi spolehlivou techniku. Hrál na sopránový nástroj a v moderním přídavku odbočil až k modernímu kurióznímu nástroji, dvojitému, se dvěma roztruby. Schubertova Tragická symfonie potom vyzněla spíše v klasické než v romantizující podobě. Orchestr si nicméně takto stylově široce rozkročeným programem udělal dobrou vizitku – je poddajný, všestranný, působí muzikálně. Pro ukázání své nejlepší interpretační úrovně však potřebuje mít za dirigentským pultem přece jen opravdu někoho jedinečného, například bývalého či stávajícího šéfdirigenta…
