Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj 2008 je dnes jistotou s mezinárodním přesahem. V 33. ročníku navštívil nejen kulturní centra Ostravy, ale i okolí slezské metropole (Ludgeřovice, Karviná-Darkov, Třinec, Fulnek). Celková koncepce letošního ročníku se odvíjela především od hudby 20. století, tvorby současných skladatelů, nezapomínala ani na hudbu 19. století a jako protipól zazněla hudba středověkého období v podání výjimečného Ensemble Unicorn Wien a souboru Schola Gregoriana Pragensis . Jako pomyslná zlatá nit se celým festivalem táhla exelentní houslová řada koncertů, od zahájení Sophie Jaffé, Hany Kotkové, Pavla Šporcla, Ivana Ženatého , až k závěrečnému vystoupení Shlomo Mintze .
Na úvodním koncertu se představila domácí Janáčkova filharmonie pod vedením Theodora Kuchara s houslistkou Sophií Jaffé . Vstupní fanfára Sinfonietty Leoše Janáčka však v žesťových nástrojích zněla nejistě a postrádala i jistou okázalost, kterou si tato skladba žádá. Druhá polovina programu patřila houslistce Sophii Jaffé, která v Ostravě předvedla Koncert pro housle a orchestr Arama Chačaturjana. Janáčkova filharmonie, posilněna energií sólistky, se předvedla v tom nejlepším světle. Výborně podpořila sólistku výrazem, zvukem a přesností. Chačaturjanův koncert dává sólistovi možnost ukázat jeho přednosti, ale i nedostatky. Jaffé však prokázala svou suverenitu, přesnost, plný tón a vytříbenou techniku.
Další orchestrální koncert přinesl vystoupení Moravské filharmonie Olomouc s dirigentem Rumpfem Alexandrem . Nejprve přednesli Římský karneval op. 9 Hectora Berlioze. Orchestr pracoval výrazně s dynamikou a zvukem. V Prvním violoncellovém koncertu a moll op. 33 Camilla Saint-Saënse ukázal Jiří Bárta svou muzikalitu a skvělou techniku. V Ravelově Španělské rapsodii kladl dirigent důraz na impresionistické zabarvení skladby. Výborně uplatnil výrazové prostředky jednotlivých nástrojů. Olomoučané ve svém vystoupení dbali na jasný a plný zvuk, hru s barvami a změnami dynamiky.
Po 20 letech Ostrava opět hostila Drážďanskou filharmonii s dirigentem Rafaelem Frühbeckem de Burgos . Přesnost, jasnost a sytý zvuk, to vše charakterizovalo velkou přednost orchestru. Po úvodní předehře k Weberově Oberonu zazněla Beethovenova Osmá symfonie F dur op. 93 . Dirigent kladl důraz na jasné změny dynamiky, čímž vyzdvihl krásná echa. Sólové vstupy jednotlivých nástrojových sekcí i sólových nástrojů byly důsledně vypracované a velmi působivé. Přesto však místy intonačně selhávaly dechové nástroje, a to i v Sinfonii Domestice Richarda Strausse.
Vystoupení varhanice a cembalistky Kateřiny Chrobokové se konalo v sále Janáčkovy konzervatoře k 100. výročí narození Oliviera Messiaena. Své vystoupení uvedla působivou a náročnou částí ze Symphonie Passion op. 23 Marcela Duprého (Le Monde dans l‘attente du Sauveur ). Varhanní recitál Kateřiny Chrobokové byl neopakovatelným a výjimečným zážitkem z několika důvodů. Posluchači měli příležitost slyšet varhanici v téměř domácím prostředí, naslouchat technicky a muzikálně dokonalé interpretaci a hlubokému ponoření do barvitosti Messiaenovy hudby. Chroboková využila spolupráce s barevnými světelnými efekty tak citlivě, aby barvy podtrhly a umocnily sílu hudby. Představila všechna tři Messiaenovy tvůrčí období ve skladbách Le Banquet céleste , třech částech z Messe de la Pentecôte a Prière après la Communion . Každá skladba měla svou barvu, podle toho jak Messiaen viděl jednotlivé mody. Svůj výstup zakončila efektně cyklem Mutationes Petra Ebena.
Další varhanní vystoupení proběhlo v chrámu sv. Mikuláše v Ludgeřovicích. Již tradičně se zde úspěšně konají koncerty varhanní hudby přenášené TV Noe. Letošní pozvání přijal polský varhaník Waclaw Golonka . Společně s trumpetistou Jaroslavem Halířem a zpěvákem Romanem Janálem přednesli průřez tvorbou od baroka po současnost. Úvodní skladby Bachovy Toccaty a fugy d moll , podobně jako Buxtehudeho Preludium g moll bohužel nezazněly tak čitelně a artikulačně přesvědčivě, jak na jiném a barokní hudbě adekvátním nástroji. Zato Brahmsovo Preludim a fuga g moll vyznělo zvukově daleko přirozeněji na varhanách vzniklých počátkem 20. století. Duchovním a hudebně naplněným zážitkem bylo provedení Biblických písní Antonína Dvořáka. Čistý a zřetelný zpěv barytonisty Romana Janála perfektně ovládl akustiku kostela za velmi citlivě a barevně voleného varhanního doprovodu. Neméně zvukově plná a skvělá se jevila moderní skladba, Tomasiho Semane Saintea cuzco pro trubku a varhany.
V sále Ostravské Janáčkovy konzervatoře se představil Janáčkův komorní orchestr pod vedením Jakuba Černohorského . Úvod koncertu patřil Fratres Arvo Pärta. Dílo bylo interpretačně velmi náročné pro sólistu, zde J. Černohorský, ale v celku působilo velmi dobře. Vyzdvihnout je třeba brilantní flažoletovou část v závěru, kterou sólista zahrál výborně. Další skladba Obrácené variace na Mozartovo téma zazněla za přítomnosti autora Lukáše Hurníka. Zvláštní pozornost pak patřila violové a violoncellové sekci, která svým motorem a živelností celý orchestr zvukově obohatila. Koncert pro cembalo a orchestr in D Wg 18 Carla Philippa Emanuela Bacha znamenitě zahrála Monika Knoblochová , i když orchestr měl práci především s udržením tempa, s intonací a celkovým projevem. Orchestr ve své sehranosti, čistotě a ráznosti předvedení podal úctyhodný výkon v Sextetu pro smyčcové nástroje H 224 Bohuslava Martinů. Precizně proveden byl i Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ v úpravě Sira Charlese Mackerrase pro smyčcový orchestr.
Poslední koncert patřil Českému národnímu symfonickému orchestru za vedení dirigentské legendy Libora Peška . Na úvod zazněla předehra k opeře Leoše Janáčka Z mrtvého domu . Orchestr předvedl velmi jistý výkon. Koncert pro housle a orchestr D dur op. 35 P. I. Čajkovského představil Shlomo Mintze. Orchestr uvedl dílo s citem, tvořil výborné doprovázející těleso. Od velkého piana po bouřlivý nástup sólisty. Ten upoutal samozřejmou technikou a strhujícím výrazem. Posledním dílem večera a festivalu vůbec byla Dvořákova Osmá symfonie G dur op. 88 . Pešek si pohrával s dynamikou, nechybělo emotivní vypětí, napjaté adagio a klasické dvořákovské Finale. Český národní symfonický orchestr se právem může chlubit svou sehraností a především výbornou žesťovou a violoncellovou sekcí.
