Netrebko přijela jako Jolanta

Hlas Anny Netrebko patří k těm charakteristickým, jedinečným a nezapomenutelným, v současnosti je hlasem vysoce oceňovaným a obdivovaným a často obsazovaným. A také je mezi světovými hlasy jedním z nejdražších. Trvalo řadu let, než se mohl uskutečnit její český koncertní debut, přičemž důvody nebyly jistě jen termínové, ale určitě také finanční. Podařilo se to (23. 11.) pořadatelce pražských pěveckých galakoncertů Aleně Nachtigalové. A okolnosti se vyvinuly tak, že zároveň nešlo o klasický recitál, ale o zastávku Anny Netrebko při jejím evropském turné s koncertním uváděním celé Čajkovského opery Jolanta . Koncert v Obecním domě tak aktuálně vnesl do pražského hudebního dění méně obvyklý typ události.

Anna Netrebko má nesporně mimořádné obdarování, v jejím podmanivém hlasu jsou slyšet emoce a jejich proměny v takové míře, že pěvkyně psychologicky plně přesvědčuje a dojímá. Navíc se jí daří operní postavy zahrát – a tyto parametry mělo v dostatečné míře i koncertní provedení, které přitom umožňuje z hereckého podání role jen náznaky. Uvedení celé ani ne dvouhodinové opery namísto recitálu, navíc bez přestávky, lze považovat za výhodu – posluchač měl příležitost prožít souvislejší hudebně dramatické plochy a zasadit si zpěv do kontextu příběhu. Čajkovského Jolanta, skladatelova poslední opera, v podstatě komorní, kouzelná a mistrovská, má v sobě až magičnost – je to hluboce lyrická opera o zázračném uzdravení podpořeném silou lásky.

Vedle nesporně charismatického a směle se dá říci ideálního zachycení titulní role Annou Netrebko upoutal v sestavě několika sólistů obdobnou schopností zaujmout zejména mladý ruský tenorista Sergej Skorochodov . Jeho kantilény, stylovost jeho projevu i jeho vcítění do atmosféry příběhu daly jasně najevo, proč je momentálně hvězdou petrohradského Mariinského divadla. S dirigentem Emmanuelem Villaumem (který je mimochodem podepsán i pod recitálem této sólistky nazvaném na CD Souvenirs a natočeném před několika lety inkognito s Pražskou komorní filharmonií v naší metropoli) hrála Slovinská filharmonie výborně, tvárně, pozorně. Šlo ostatně již o osmé společné vystoupení při koncertní šňůře obsahující víc než desítku zastávek, včetně natočení projektu v Německu na DVD. V Praze se v případě Jolanty ukázalo, že řešení „místo recitálu opera“ je možné a že za jistých okolností plně funguje.

Sdílet článek: