Mladý houslista Pavel Šporcl, znamý nejen svou mimořádnou uměleckou erudicí, ale také provokujícími šátky a různobarevným koženým oblečením, vystoupil 25. dubna v pražském kostele sv. Šimona a Judy. Na mimořádném večeru Koncertního jednatelství FOK zahrál před vyprodaným kostelem nejprve dvě sólové kompozice Johanna Sebastiana Bacha: Sonátu č. 1 g moll a Partitu č. 2 a moll s obrovitou závěrečnou Ciacconou. V druhé části koncertu si podmanil diváky za spolupráce klavíristy Petra Jiříkovského výbornou interpretací sónické skladby Fratres od Arvo Pärta a neobarokní Italskou suitou letošního jubilanta Igora Stravinského. Jestliže hudba 20. století byla zahrána strhujícím způsobem, v Bachových dílech zůstal Šporcl interpretačnímu ideálu leccos dlužen. Filozofickou jistotu zralého věku nahradil mladickým „prudkým tahem na branku“ a virtuózními tempy v rychlých větách. Některé pasáže byly zahrány přímo ledabyle a proto byly zvukově málo transparentní. Pavel Šporcl má jedny z nejšikovnějších rukou mezi českými houslisty, ale někdy tuto hřivnu zbytečně prohospodařuje spěchem a vnitřním neklidem. Právě neklid nejlépe charakterizuje bachovskou část večera. Po skončení koncertu byla pokřtěna, tentokrát veřejně, jeho první nahrávka pro firmu Supraphon. To, že program koncertu byl zcela jiný nežli na desce, zdůvodnil Pavel Šporcl tím, že při českém promoturné na konci tohoto roku uslyší jeho fanoušci všechny nahrané skladby, to jest hudbu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Otakara Ševčíka.
