Na pozvání festivalu Pražské jaro zavítal do Prahy německý barytonista Matthias Goerne. V Dvořákově síni Rudolfina provedl 21. 5. cyklus písní Spanilá mlynářka od Franze Schuberta. V Německu jej označují právem za krále liederabendu. Jeho fascinující interpretaci Schuberta jen těžko popsat. Byla to technicky dokonalá, nekonečná pěvecká linie. Zdánlivě snadný cyklus dvaceti písní s baladickým příběhem nešťastného mlynářského mládence (dnes bychom asi mluvili o klasickém milostném trojúhelníku) není vůbec lehké provádět. Tvarování frází, vystižení tektoniky linie příběhu a náročná dechová technika vyžaduje skutečného mistra. Matthias Goerne patří ve světě k  těm nejlepším. Jeho pojetí je na rozdíl od jeho učitele Dietricha Fischera-Dieskaua civilnější, cudnější a plnost svého barytonu rozvinul pouze na několika vrcholech. Velmi dobrým partnerem Matthiase Goerna byl mladý klavírista Eric Schneider. Vystižení ilustrativních prvků svého partu (vandrovnický rytmus, zadržovaný tečkovaný rytmus, akordické a ostinátní figurace, zvukomalba) se podařilo, měkčí a jemnější měl být v pomalých, klidových částech.

Bohužel tradice tematických liederabendů u nás jaksi vymizela a tomu odpovídal i skromný počet návštěvníků recitálu. Nebo že by Pražany finančně vyčerpal předcházející recitál Magdaleny Kožené, který sice nebyl umělecky lepší, ale byl vyprodán? Naštěstí do Rudolfina přišlo toho večera poučené a vnímavé publikum, které odměnilo oba umělce dlouhotrvajícím, bouřlivým aplausem.