Matoušovy pašije jsou u nás vzácné

O pozoruhodné provedení Bachových Matoušových pašijí na letošním 17. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně 17. 3. v katedrále sv. Petra a Pavla se zasloužilo Collegium 1704 a Collegium vocale 1704 . Václavu Luksovi se podařila v našich poměrech dost nevídaná věc – v krátké době uvést při různých příležitostech všechna čtyři velká Bachova vokální díla. Původně chtěl všechna uvést v roce 2005, ale právě na Matoušovy pašije tehdy už peníze nezbyly, což bývá příznačné. Mohly se uskutečnit až na loňském Svatováclavském festivalu v Ostravě a letos v postní době v Brně. Svět „autentické interpretace“ dnes nabízí pestrou škálu přístupů a představ o obsazení, ze kterých Václav Luks volí – z přesvědčení i z praktických důvodů – téměř nejmenší možné: po dvou zpěvácích v každém hlasu obou sborů. Někteří členové vokálního ansámblu zpívají jako koncertisté i jednotlivé árie. Při brněnském provedení se nejvýrazněji zapsali tenorista Jaroslav Březina , altistka Markéta Cukrová , sopranistka Sophie Klussmann či mladý basista Tomáš Král . Ale dá se říci, že i výkony ostatních koncertistů byly velmi vyrovnané, stejně jako hlasy obou komorních sborových ansámblů, a že jsme slyšeli pozoruhodný výběr mladých zpěváků, kterým je Bachova hudba stále bližší. Klíčovou postavu Evangelisty ztvárnil odchovanec drážďanského Kreuzchoru Eric Stoklossa , jehož hluboká zkušenost s tímto partem je znát z každé fráze jeho měkkého tenoru. Představitel Ježíše, Argentinec Lisandro Abadie , byl hlasově neméně dobře disponován, i když výrazově trochu v jeho stínu. V sestavě instrumentalistů Collegia 1704 nebylo možné přeslechnout Petra Wagnera v sólech na gambu, ale ani Marka Štryncla v náročném a důležitém continuu. Ač se hrálo jen s krátkou pauzou mezi oběma částmi, tříhodinové dílo po hudební stránce nikde nenudilo. A působivost komorního provedení, kdy jednotlivé árie zpívají členové sborů, je i v tom, že posluchače opravdu „vtahuje do příběhu“. Zároveň se obávám, že stejný zážitek nemohli mít posluchači v brněnském chrámu sv. Petra a Pavla od desáté řady dál. Matoušovy pašije dobře unesou i mnohem větší obsazení, ale pro toto ansámblové a komorní pojetí by se víc hodil menší kostelní prostor. Je navíc velkou pořadatelskou chybou, že v programech chyběl český, ale i německý text. Zařadit Matoušovy pašije je u nás významný počin – a nedodat text k dílu, které tolik stojí na recitativech, detailech a hudebních pointách, poškozuje dobré vyznění i dobrou práci interpretů. V Praze je koncert duchovní hudby v postní době vzácností a brněnští pořadatelé v tom opravdu jednoznačně strčí pražské kolegy do kapsy. Potom je ovšem velká škoda, že tištěný program pro „pražský barokní orchestr Collegium 1704“, jak v tomto programu stojí, je takto odbytě připraven.

Sdílet článek: