4.3.2010 | Autor: Marc Niubò | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Pražský koncert Magdaleny Kožené, kterým zpěvačka a Andrea Marcon s Venice Baroque Orchestra zahájili 1. listopadu v pražském Rudolfinu nové koncertní turné, vyvolal navzdory vysoké ceně lístků obrovský zájem. Dramaturgie koncertu vycházející z nedávného vivaldiovského snímku byla zdařile rozšířena o instrumentální čísla. Kromě dvou smyčcových symfonií zazněl rovněž známý Koncert „La Notte“ pro příčnou flétnu (Michele Favaro) a smyčce, Koncert pro dvoje housle (Gianpiero Zanocco a Massimiliano Tieppo) a smyčce (RV 439) a Koncert pro sopraninovou flétnu (RV 443), který bravurně odehrála Anna Fusek, aby se následně vrátila ke svému místu u druhých houslí. Nehledě na některé detaily v dvojkoncertu, celková úroveň výkonu instrumentalistů byla vynikající a potvrdila mimo jiné, že se Italové vřadili mezi špičkové interprety staré hudby. Pěvecká čísla vycházela čistě z repertoáru nahrávky; i zde převažovaly árie patetické, výrazové a jen v menší míře rychlé, koloraturní, na které bývá barokní opera v obecném povědomí nepřesně redukována. Kožená plně dostála své pověsti špičkového interpreta: dokonale promyšlený program, propracované detaily, maximální nasazení. Dojmy v profesionálních kruzích byly smíšené, někomu bylo málo odvahy a výrazu, jinému naopak příliš, zatímco autor těchto řádků, povinně poučený zmiňovanou krásnou nahrávkou, by spíše uvítal více improvizace a ozvláštnění, kterých se dočkají asi návštěvníci dalších koncertů turné, až bude repertoár skutečně zažitý. Sdílet hudbu a emoce s umělkyní bylo ovšem velkým zážitkem a publikum se také na konci zvedlo ke „standing ovations“, které byly nejen výrazem vděčnosti za prožitý večer, ale i mimořádné popularity, které se Magdalena Kožená v České republice právem těší.

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/12