Luks a jeho přátelé
20.1.2004 | Autor: Luboš Stehlík | sekce: klasická hudba jazz - kritiky
Koncertní jednatelství FOK 21. 10. v pražském kostele sv. Šimona a Judy úspěšně rozjelo svůj cyklus Stará hudba večerem souboru collegium 1704. Umělecký šéf collegia Václav Luks učinil se svými přáteli krok správným směrem. Vymanil se s kazajky baroka a raného klasicismu a odvážně se utkal s nástrahami hudby vrcholného klasicismu. Úhelným kamenem koncertu se stal Mozart, jehož Klavírní koncert A dur K 488 a Symfonii g moll K 550 předjímaly skladby jeho českých souputníků - Josefa Myslivečka a Jana Křtitele Vaňhala. Čeští hudebníci s dobovými nástroji se rozehráli na Sinfonii z Myslivečkova oratoria Isaaco figura del redentore, v níž sympatické nadšení mladých lidí kazily jen nepřeslechnutelné intonační omyly. Lépe dopadl příjemně melodický a strukturálně nekomplikovaný Vaňhalův Koncert F dur pro dva hoboje. I když oba hostující hobojisty (Eckhard Lenzing a Györgyi Farkasová) předcházely dobré reference, jejich výkon za doprovázejícím orchestrem pokulhával. Ze známého Mozartova koncertu s kladívkovým klavírem se díky Luksovi - dirigentovi i sólistovi - najednou vynořily nečekané detaily, které v "moderní" podobě těžko odhalíte. K velmi dobrému výsledku nesporně přispěla i přesnější hra orchestru.
Pokusit se o "dobové" provedení jednoho z nejznámějších děl orchestrální literatury byl pro českou interpretační praxi historickým činem. Luks si dal v Symfonii g moll evidentně velmi záležet na tom, aby vše bylo perfektně připraveno. Zvláště v úvodu výborně vystihl charakter symfonie. Neobvykle rychlé tempo Menuettu se skoro blížilo scherzu a bylo dle mého názoru uspěchané. Gardinerovsky rychlá finální věta bohužel ukázala technické a nástrojové limity smyčcových nástrojů. Nicméně byl to velmi slibný pokus o ovládnutí symfonického Mozarta. Václav Luks je velmi talentovaný hudebník a má reálnou šanci se prosadit ve světě. Jako dirigent si jistě uvědomuje, že ještě musí pracovat na dirigentské technice a komunikaci s divákem či posluchačem.
Pokusit se o "dobové" provedení jednoho z nejznámějších děl orchestrální literatury byl pro českou interpretační praxi historickým činem. Luks si dal v Symfonii g moll evidentně velmi záležet na tom, aby vše bylo perfektně připraveno. Zvláště v úvodu výborně vystihl charakter symfonie. Neobvykle rychlé tempo Menuettu se skoro blížilo scherzu a bylo dle mého názoru uspěchané. Gardinerovsky rychlá finální věta bohužel ukázala technické a nástrojové limity smyčcových nástrojů. Nicméně byl to velmi slibný pokus o ovládnutí symfonického Mozarta. Václav Luks je velmi talentovaný hudebník a má reálnou šanci se prosadit ve světě. Jako dirigent si jistě uvědomuje, že ještě musí pracovat na dirigentské technice a komunikaci s divákem či posluchačem.
časopis Harmonie 2003/12
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-kritiky/Luks-a-jeho-pratele~20~leden~2004/
Komentáře
&;








