4.11.2010 | Autor: Jindřich Bálek | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Sestava tří komorních koncertů na Dvořákově Praze byla naprosto ideální – Hagenovo kvarteto, Kvarteto Pavla Haase i Quatuor Ebéne jsou ve svých oborech naprostá špička, což bez výhrad dokázali. Hagenovo kvarteto 23. srpna v Rudolfinu předvedlo program, kde kromě Dvořákova Amerického kvartetu zazněla dvě díla méně uváděná: 14. smyčcový kvartet Dmitrije Šostakoviče, jenž je jakousi meditativní obdobou kvartetu třináctého, nabízí mnoho prostoru pro jemná ztišení vystupňovaná do mystického závěru – ale výrazný hudební nápad tu není. Dvořák pak vedle toho působí jako zjevení, zejména v tomto analytickém, lehce klasicizujícím a důsledně po jednotlivých hlasech vedeném provedení. Obvykle se píše, že česká kvarteta jsou v projevu vřelejší, ale odpustím si toto klišé – tady bylo pořád co poslouchat a škála výrazových nuancí, zejména v pomalé větě, byla bezkonkurenční. Obdivuhodnou propracovaností, ale i smyslem pro jadrnost folklórních inspirací se vyznačovalo provedení Kvartetu g moll Edvarda Griega. Skvělé provedení však nezakrylo určitou rozvláčnost kompozice. Jako přídavek zazněla první věta Janáčkova Kvartetu „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“, opět postavená víc na propracovaném vedení hlasů, než na emotivní výbušnosti. Ale radost poslouchat. Možná spíše z pragmatických důvodů se uskutečnily druhé dva komorní koncerty, Haasovci 25. srpna a Quatuor Ebéne 28. srpna, ve dvoraně Českého muzea hudby. Zvuk se tu částečně slévá a částečně tříští, nejhorším efektem je ovšem periodický hukot projíždějících tramvají. Že tu navíc probíhá výstava Beatlemánie a celý prostor je vyzdoben značně alternativně, to by v případě obou mladých souborů vadilo méně. Škoda, protože Haasovci vtiskli každému z autorů programu typický zvuk. Odlehčený a kompozičně sofistikovaný byl Britten (Tři divertimenta), modernistický ale zemitý Haas (Z Opičích hor), vrcholný Dvořákův Kvartet G dur op. 106 zazněl v homogenním zvuku a přirozených kontrastech. Quatuor Ebéne představil o tři dny později ještě jemnější práci. Je naprostým zjevením a nikdy bych se na žádného pořadatele nezlobil, kdyby jej zval pravidelně.

Psáno pro: časopis Harmonie 2010/10