28.12.2008 | Autor: Luboš Stehlík | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Svoje oficiální převzetí Pražské komorní filharmonie si Jakub Hrůša vůbec neulehčil. Naopak zvolil velmi nesnadnou cestu. Možná pod vlivem výjimečnosti okamžiku, možná i díky svátečnímu 28. říjnu uvedl v Rudolfinu Dvořákovo Te Deum a Beethovenovu Devátou. Dirigent dělal pro zmírnění oslavné patetičnosti, co mohl. (Snad i to byl důvod neobyčejně svižných temp.) Orchestr mu hrál celkem dobře, se zpěváky to však bylo horší. Rozostřená intonace a forze provázely Adrianu Kohútkovou a Petera Mikuláše ve Dvořákovi, kvarteto v Ódě na radost (Eszter Sümegi, Jana Walingerová, Wojciech Macielowski, Peter Mikuláš) nepřevýšilo obvyklý průměr a myslím, že i u nás by se dal sestavit lepší kvartet. Beethovenovi vtiskl dirigent jasnou koncepci, jen je otázka k diskusi, zda extrémní tempa byla tou správnou volbou pro nejpřesvědčivější výsledek.

Psáno pro: časopis Harmonie 2008/12