Hudební minihradčany

Festival Hradčany hudební s IPB Pojišťovnou, jenž už sedm let ve třech večerech nabízí většinou kvalitní a zajímavé programy s výbornými sólisty a pozitivně působí na dubnovou nabídku před začátkem Pražského jara, se letos kvůli rekonstrukci Španělského sálu Pražského hradu, a tím pádem i větší vytíženosti ostatních hradních koncertních prostor zmenšil na koncerty dva, a tak se z komorního festivalu stal tentokrát dvojdílný minifestival. Pořadatelská agentura Lotos však slibuje, že příští rok bude festival opět takový, jak jsou lidé zvyklí.

První večer (18. 4.) v akusticky zajímavém prostředí Jízdárny Pražského hradu patřil Wihanovu kvartetu s dvěma hosty – violistou Vladimírem Bukačem a klavíristou Marianem Lapšanským . Další večer (19. 4.) ovládla masivní prostor Jízdárny Pardubická komorní filharmonie s dirigentem Leošem Svárovským a houslistkou Gabrielou Demeterovou . Atraktivní program, jako ulitý pro méně náročné „sponzorské“ publikum, byl sestaven z hudby Bedřicha Smetany (Scherzo z Triumfální symfonie ), Georgese Bizeta (Symfonie č. 1 C dur ) a Antonína Dvořáka (Houslový koncert a moll ). Jelikož jsem však tento koncert nemohl navštívit, budu referovat pouze o komorním večeru.

Wihanovo kvarteto patří již řadu let k nejlepším českým ansámblům. Velmi obecně a s výhradou by se dalo konstatovat, že navázalo na tvůrčí paradigmata Smetanova kvarteta a našlo si časem svou vlastní interpretační „parketu“. Není snadné provést na jednom večeru tak náročná Dvořákova díla jako jsou Smyčcový kvintet Es dur op. 97 a Klavírní kvintet A dur op. 81 . Wihanovci se s tím však vyrovnali se ctí a bez větších problémů. Klavírní kvintet však přece jenom vyzněl lépe nežli smyčcový, v kterém byla patrné určité nervózní těkání a nedotaženosti v technice a v souhře. Kupodivu oslnivý výkon nepodal jindy sebejistý primárius. Vladimír Bukač se sice musel psychicky vyrovnat s tím, že mu vypadl smyčec, ale zůstal klidný a podal z pětice nejlepší výkon.

Klavírní kvintet byl mnohem jistější, souhra se výrazně zlepšila a zklidnila a také zvukové proporce byly vyváženější. Velmi spolehlivý výkon podal Marian Lapšanský. Jakékoliv pražské provedení Dvořáka však hudební kritik musí nutně vztáhnout k interpretaci klavíristy Andráse Schiffa a Panochova kvarteta v Rudolfinu, které je ještě v živé paměti účastníků tehdejšího památného koncertu. Ta byla tento večer pro Wihanovce a Mariana Lapšanského hodně tvrdým porovnáním.

Sdílet článek: