4.12.2011 | Autor: Markéta Jůzová | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Slavnostní zahajovací večer 46. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim otevřel 7. 10. v Janáčkově divadle koncert s hostující klarinetistkou Sharon Kam, která přijala pozvání do moravské metropole společně s rakouským tělesem Tonkünstler – Orchester Niederösterreich a jeho stávajícím kolumbijským šéfdirigentem Andrésem Orozco-Estradou. Festivalové publikum přivítali dirigent a orchestr fantazijní romantickou symfonickou předehrou Petra Ijiče Čajkovského Romeo a Julie. Dílo koncipované na motivy stejnojmenné alžbětinské tragédie Williama Shakespeara, které často bývá hráno pateticky s vyostřením dvou stěžejních hudebních témat charakterizujících dramatické situace lásky a nenávisti znepřátelených rodů Monteků a Kapuletů, interpretoval dirigent zcela bez patosu v poetické atmosféře, v níž akcentoval lyrické milostné melodie. V mimořádně vytříbené orchestrální měkkosti barev zaznělo dílo nadčasově a stylově moderně. Sharon Kam představila soudobou skladbu, kterou pro ni letos složil maďarský skladatel Iván Eröd, žijící od dob emigrace v Rakousku, na objednávku Tonkünstler-Orchester. Za přítomnosti autora třívětý Koncert pro klarinet a orchestr, op. 88 zahrála brilantně. Efektní skladba skýtá velký prostor pro virtuózní sólový výkon i orchestrální hru. Velké melodické rozpětí, bohaté využití nástrojové techniky a nosné intervalové proměny motivů ve výškách s opakováním a variacemi v hlubokých polohách Sharon Kam rozehrála vtipně dialogicky. S dirigentem ctili s hlubokým niterným přednesem tempový rozvrh. Orchestr jí byl vnímavým partnerem. Klarinetistka potvrdila své fenomenální kvality a Eröd si připsal na konto dílo, které je velmi nosné a přístupné posluchačům. S nadšeným publikem se Kam rozloučila sólovým přídavkem evergreenu Sommertime George Gershwina.
Beethovenovou Symfonií č. 5 c moll, op. 67 mohl večer gradovat, jenže pod taktovkou kolumbijského dirigenta, který ji na krátkých motivických úsecích vtiskl prudké střídání překotných rytmických temp a dynamických proměn, působila skladba nesourodě. Slabá byla i sekce žesťových a dechových nástrojů. Ústřední Beethovenův motiv, který kompozičně sílí a prochází naléhavě v orchestrálních symfonických pasážích, se dirigentovi ztrácel splýváním intenzity hlavních a vedlejších témat. Přednes vyzněl bohužel bez charakteristických nálad slavného díla.

Psáno pro: časopis Harmonie 2011/11