23.12.2002 | Autor: Petr Veber | sekce: klasická hudba jazz - kritiky Umělecké kreace Zdeňka Mácala mají vysoký a stálý standard. Když s Pražskými symfoniky (23. 10.) uvedl během abonentního večera ve Smetanově síni Straussovu barvitou symfonickou báseň Život hrdinův, byl to skutečně epický, rozezpívaný, nádherně instrumentovaný kus, plný emocí, muzikality, barvitých efektů i sofistikovaných náznaků. Orchestr inspirovaný Mácalovou neutuchající energií a nepřehlédnutelnou extrovertní neodbytností se vzepjal k velice dobrému výkonu. Velkou intenzitu, i když ne zdrcující, měl v úvodu večera Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány od Bohuslava Martinů. Dirigent se naplno položil i do premiérového uvedení Symfonického koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr od Zdeňka Lukáše. Plodný autor přidal do řady svých koncertantních děl další opus plný nekonfliktního "dramatismu" vycházejícího ze samé podstaty kontrastně koncipované, ale přístupné hudební řeči. Lukáš nechává bez zábran volně plynout svou invenci; utváří formu a výraz skladby v bohatě figurativních, často motoricky stylizovaných kompaktních větách. Sólující smyčcové kvarteto je v tom všem živlem vesměs spíše skladbu zlyričťujícím. Podobně oproti staccatovosti dřev a bicích vyznívají i některá místa ve druhé větě, v níž se navíc smyčce ujímají hegemonie v plochách jakoby až pastorálních. Kapralova Quartet - dámské kvarteto známé dříve pod jménem Venus - si vedlo dobře: ať už v jakoby sólových zvukových nárazech a proplétání jednotlivých nástrojů, či v kompaktnějším odpovídání plochám tutti. Přes symfoničnost partitury byl v díle i prostor na pozastavení a záblesky líbeznosti.

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/12