Ani Kožená nesvede všechno
28.8.2010 | Autor: Jindřich Bálek | sekce: klasická hudba jazz - kritiky
Předvánoční koncert Magdaleny Kožené v Národním divadle měl příjemnou atmosféru. Atraktivní francouzsko-mahlerovský program se líbil, i když samozřejmě záleží na tom, s kým kdo může srovnávat. Málokdy slyšíme v Národním divadle tak technicky jisté zpívání a tak detailně vypracované jemnosti v dynamice. Otázka ale je, jestli by daný repertoár nepotřeboval ještě něco jiného. Výběr z písní z Chlapcova kouzelného rohu byl pestrý, ale jeho podání spíše jednotvárné.
Domnívám se, že Mahler žádá větší hlas a tím i větší výrazovou škálu pro vystižení barev i kontrastů mezi polohami tragickými a komickými. Nejlépe vyzněly písně, které připomínají soustředěnou jemnou modlitbu jako čtvrtá Wo die schönen Trompeten blasen, naopak pátá a poslední z výběru Lob des hohen Verstandes by potřebovala víc komediálnosti. Předtím zazněly ještě Rheinlegendchen, Das irdische Leben a Wer hat das Liedlein erdacht?. Po pauze už došlo jen na hudbu francouzskou. Nejprve jemnocitná árie Markétky o králi z Thuly z Berliozova Faustova prokletí, což pěvkyni sedí, a pak árie Kleopatry z Massenetovy Kleopatry, která by ale potřebovala větší emocionální náboj.
A nakonec to nejslavnější z Bizeta. Psát o tom, že Magdalena Kožená se na Carmen nehodí ani hlasově, ani typově mi připadá jako nošení dříví do lesa. Sama to musí dobře vědět, i když lze rozumět tomu, že i pro ní je ta hudba neodolatelná. Dvě árie v jejím podání (Habanera a Seguedilla) nabídly toliko jemné kultivované zpívání v kostýmu, který by se hodil spíše pro kartářku z 3. dějství opery. V mezihrách a trubkovém sólu namísto zpěvu Toreadora se blýskl i orchestr – byť temperament na Carmen nemá ani dirigent Kaspar Zehnder.
Na druhém koncertě 20. prosince hrála Pražská komorní filharmonie pečlivě a vyrovnaně. Zajímavě zvolené byly další orchestrální kusy: Zehnder se na úvod rozhodl pro předehru Rosamunda Franze Schuberta a decentní vídeňský styl této hudby vystihl velmi dobře. Druhou polovinu předělil Pitoreskními scénami (Suita č. 4) Julese Masseneta – škoda jen, že v programu nebyly napsány názvy jednotlivých částí skladby, protože pro poslech jsou velmi návodné.
Ani Kožená nesvede všechno
foto: Hana Smejkalová
Domnívám se, že Mahler žádá větší hlas a tím i větší výrazovou škálu pro vystižení barev i kontrastů mezi polohami tragickými a komickými. Nejlépe vyzněly písně, které připomínají soustředěnou jemnou modlitbu jako čtvrtá Wo die schönen Trompeten blasen, naopak pátá a poslední z výběru Lob des hohen Verstandes by potřebovala víc komediálnosti. Předtím zazněly ještě Rheinlegendchen, Das irdische Leben a Wer hat das Liedlein erdacht?. Po pauze už došlo jen na hudbu francouzskou. Nejprve jemnocitná árie Markétky o králi z Thuly z Berliozova Faustova prokletí, což pěvkyni sedí, a pak árie Kleopatry z Massenetovy Kleopatry, která by ale potřebovala větší emocionální náboj.
A nakonec to nejslavnější z Bizeta. Psát o tom, že Magdalena Kožená se na Carmen nehodí ani hlasově, ani typově mi připadá jako nošení dříví do lesa. Sama to musí dobře vědět, i když lze rozumět tomu, že i pro ní je ta hudba neodolatelná. Dvě árie v jejím podání (Habanera a Seguedilla) nabídly toliko jemné kultivované zpívání v kostýmu, který by se hodil spíše pro kartářku z 3. dějství opery. V mezihrách a trubkovém sólu namísto zpěvu Toreadora se blýskl i orchestr – byť temperament na Carmen nemá ani dirigent Kaspar Zehnder.
Na druhém koncertě 20. prosince hrála Pražská komorní filharmonie pečlivě a vyrovnaně. Zajímavě zvolené byly další orchestrální kusy: Zehnder se na úvod rozhodl pro předehru Rosamunda Franze Schuberta a decentní vídeňský styl této hudby vystihl velmi dobře. Druhou polovinu předělil Pitoreskními scénami (Suita č. 4) Julese Masseneta – škoda jen, že v programu nebyly napsány názvy jednotlivých částí skladby, protože pro poslech jsou velmi návodné.
časopis Harmonie 2010/02
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-kritiky/Ani-Kozena-nesvede-vsechno~28~srpen~2010/
Komentáře
&;
