Vzpomínky matky a sestry Bohuslava Martinů

Karolina Martinů: Paměti

Píšu paměti o svém synu Bohuslavu, který se narodil na věži kostela sv. Jakuba 8. prosince roku 1890 na slavný den Panny Marie, právě když zvonili všemi zvony. Porodní babička paní Lucie Křiklavová řekla: „To bude slavný muž; přivítali ho slavným zvoněním.“

Chlapec vyrůstal odloučen od světa. Jeho radostí byli papíroví vojáčci a dvě polínka dříví, na kterých „hrál“ jako na housle. Za nějaký čas mu koupil tatínek na výročním trhu housličky se žíněmi a bubínek; to chodil kolem pavlače a hrál a bubnoval. V pozdější době ho bavila hudba chrámová a hudba p. Černovského, který bydlel v Otakarově ulici a cvičil žáky v hudbě. Když byl starší, obdržel pěkné housle. To bylo radosti! Nikdy nemohl pochopit, proč jsou lidé a zvířátka tak malí, jak je viděl z věže, a my tak velcí…

Marie Martinů: Jak jsme žili na věži poličského kostela

Maminka byla vážnější, energická a přísná, ale celý den zpívávala, což přinášelo rodině radostné prostředí.

Tatínek byl žertovný. Dlouhá léta napovídal při představení ochotnického divadelního spolku. Poslední léta našeho pobytu na věži pěstoval tatínek papoušky – andulky. Měl jich 12 a 2 šedé, velké jako holubi. V létě byly klece s ptáky na ochoze. Zajímavý byl špaček, kterého tatínek naučil hasičský pochod. Jednou se ztratil – ulétl. Mrzutý tatínek tak dlouho chodil po Valech a pískal neustále ten jejich pochod, až mu špaček slétl na rameno. Tatínek byl nadšený pěstitel květin, ale vzácných a neobvyklých druhů, takže i zahradníci je přicházeli obdivovat. Okna jsme měli vždy plná konzol a konzolek a kde se jen něco dalo postavit, tam byl květináč.

Povinností pověžného bylo, zpozoruje-li někde požár, zvonit na poplach zvonem na ochoze. Bylo-li to v noci, musel ještě na tu stranu ochozu, ve které části města se požár nacházel. Hlásnou troubou mohl o tom občany uvědomit. Tatínek byl svědomitým a obětavým hasičem, takže dostal diplom uznání. Místní hasičský spolek jej vysílával do okolních obcí cvičit tamější hasičské sbory.

Bohuš jako školák byl tělesně velmi slabý. Proto jej tatínek nosíval dolů i na věž na zádech.

Sdílet článek: