Václav Riedlbauch – muž, který se chystá z České filharmonie odejít

Po skončení budu skládat a víc učit na AMU

V současné době se již pravidelně scházíte s Vladimírem Darjaninem. Myslíte, že je dostatek času na předání? Podívejte, kdyby se teď zarazila práce, nebyla by dokončena sezona 2009/2010, a to si nemůžeme absolutně dovolit. Filharmonie je třeba velký pořadatel koncertů a je otázkou, zda nástupce bude chtít v tomto rozsahu pokračovat. Na to je ještě trochu čas, ale ne moc… Ačkoli ve funkci ještě není, musíme se o tom bavit. Nechci mu zadělávat na problémy, které by musel řešit. Jde o to, zda se provoz, který se předkládá posluchačům v nějaké fazoně, zachová nebo změní. Sezona 2010/2011 se dá podstatně ovlivnit a další bude patřit už jen Vladimíru Darjaninovi. Tady je výjimečná šance de facto věci konzultovat s Vladimírem ještě ve fázi posledních příprav.

Co musíte dokončit vy? Nejdůležitější je příprava orchestrálních sezon a významných hostů a nástup nového šéfdirigenta, to jsou dva klíčové momenty, které musím dodělat. Elijahu Inbal nastoupí v září 2009 a už teď je potřeba přemýšlet, kdo přijde po něm, jinak se ten člověk nenajde.

Myslíte si, že Vladimír Darjanin byl nejlepším z pěti kandidátů ve výběrovém řízení? Když ministerstvo vypsalo na počátku července výběrové řízení a přišlo na lámání chleba, s napětím jsem sledoval, kdo do toho půjde. Průběh konkursu jsem pozorně sledoval a jsem přesvědčen, že Darjanin byl z pěti kandidátů jednoznačný typ. Umí dobře pracovat s veřejností pomocí médií i jinak a umí přesvědčovat i ty, kteří mají groše v kapse, aby směřovaly do kultury, což je podle něho důležitý moment. Já tomu docela věřím, že může prospět. Byl i kandidátem orchestru a myslím, že mezi nimi nebyla třecí plocha. Z diplomatické kariéry se naučil velmi obratně jednat, takže myslím, že komunikaci s muzikanty zvládne.

Četl jste Darjaninovu koncepci? Nečetl, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že zvenku nemůže nikdo Českou filharmonii tak dobře poznat, aby se pochopily detaily, aby ten stroj, který potřebujete opravdu promazávat, běhal. S tím se musí člověk seznámit zevrubně. Až se rozkouká, bude svoji představu upravovat a až pak nějakou koncepci postavit. To není fabrika, tam nemáte šroubky spočítané a nevíte, že jich máte vyrobit o tři víc.

Neuvažoval jste přece jen, že se do konkursu přihlásíte? O účasti v konkursu jsem přemýšlel do posledního dne, soboty 20. září. Důvodů pro i proti bylo požehnaně. Poslední týden jsem byl více méně rozhodnut, že do toho nepůjdu, ale přece jen jsem to ještě zvažoval. Není mi jedno, že tu nechám rozdělanou práci a své představy by člověk přece dodělat měl. Říkal jsem si, že osm let je dobrá perioda a kdo taky může vykonávat tak dlouho stejnou práci. Myslím, že se tady něco podařilo. Teď se vytahují spíš negativní stránky, ale na ty pozitivní se postupem času taky přijde, v tom jsem optimista. Snažím se vždycky koukat dopředu, to, co bylo za mnou, bylo důležité.. Tradice, minulost, člověk by měl mít nějaké cíle… Člověk tady musí mít dlouhé vize na deset až patnáct let. Kdybych do toho býval šel, bylo by potřeba počítat s touto časovou amplitudou a určitou velkou oporu ze strany zřizovatele jsem necítil. Sice slovně ano, ale když dojde na skutky, tak je to trošku jinak…

To zní jako zklamání… Není důvod si kazit pocit hezké doby, kterou jsem tu strávil. Mám také ještě různé plány, co bych dělal. Skoro na pět let jsem zabalil svoji skladatelskou profesi a doslova jsem nenapsal notu. Člověk by svou profesi neměl ztrácet. Neztratil jsem kontakt s AMU, kde mám stále drobný úvazek. Je pro mě důležité neztratit kontakt s mladšími.

A co plánujete v osobním životě? Mám nebo jsem měl velmi náročnou práci. Byl jsem tu každý večer. Chci si udělat také víc času na kulturu, výtvarné umění. Obdivuji vědu. Víc se budu věnovat i pěší turistice (smích) .

Nemrzí vás přece jen, že se s orchestrem nerozejdete v dobrém? Klamal bych, kdybych řekl, že to člověka nemrzí. To víte, že jo. Na druhou stranu, orchestr je malý vzorek naší společnosti. Mluvit o orchestru je trochu zavádějící. Ze 123 členů je jich několik, kteří to řeknou nahlas, pak je taková ta mlčící většina, a je otázka, co veřejnost poslouchá za hlasy. Někdy se z problémů dělá něco jiného a v tomto vzorku lidí je několik manipulátorů, kteří říkají něco jinak.

Přicházel jste po neúspěšném vedení Jiřího Koláře jako určitá naděje… Jestli jsem byl nadějí, slyším rád, někteří se tak i vyjadřovali. Dnes jsem pro některé nepřítel lidu, ale já mám povinnosti jako ředitel, ne jen Václav Riedlbauch. Muzikant prostě nemůže vidět vše, co je a není. Jestli jim to vysvětlujete horem dolem a oni to nechtějí pochopit, tak co mám dělat. Oni se hold rozhodli do mě střílet, já jsem se rozhodl neustoupit a to je jádro celého problému. Nechci si hezký pocit ze zaměstnání tím zkazit. Pokazilo se to hlavně za poslední půl rok, předtím to byl docela hezký vztah. Česká filharmonie není jen orchestr, ale je to správa budovy, galerie a spolek pro komorní hudbu. Že se to centralizuje na problémy orchestru, je věc jiná. Není pravda, že se orchestr sune dolů, ať se každý přijde podívat na koncerty, snad mají lidi uši.

Sdílet článek: