09.01. | Autor: Ivan Matějka


To, co se zdá být během deseti měsíců klasické hudební sezony uzavřeno v koncertních sálech a operních domech pro výlučný okruh diváků, otevírá se během léta širokému publiku v plenéru. Na zámeckých nádvořích, v antických amfiteátrech, na břehu jezer, pod korunami stromů, v přímořských letoviscích. Jen v Evropě jsou dnes podobných produkcí, nezřídka pořádaných jako festivaly, desítky. Hudebníci a pěvci berou nyní prázdniny jako příležitost představit se publiku, se kterým se ještě důvěrněji neznají. A mnohé produkce mají podobu spíše atrakcí, i když nikoli nezajímavých. K takovým patří Festival del sole (www.festivaldelsole.com), už sedmým rokem organizovaný na počátku srpna v toskánském městečku Cortona. Festivalový život tu začíná už od desáté hodiny dopolední. Po celý den je možné navštěvovat výstavy, dívat se na filmy, ochutnávat toskánskou kuchyni, sýry a víno. Večer pak přijde čas hudby. Komorní koncerty se odehrávají v místním divadle, větší pak na náměstí - Piazza Signorelli. Letošní hvězdou je Angela Gheorghiu, jako skladatel a malíř se představí také Anthony Hopkins.
Ve srovnání s nadmíru uvolněnou Cortonou je letní festival ve Veroně (www.arena.it), jehož tradice sahá až do roku 1913, akcí téměř vážnou. Místem festivalových představení je římský amfiteátr s jedinečnou akustikou, který pojme až 15 tisíc diváků. Verona sází na jistotu. Na letošním programu najdete Carmen, Aidu, Turandot a Lazebníka sevillského.
Italská operní klasika během léta tradičně ožívá i v rodných místech Pucciniho a Rossiniho - Torre del Lago a Pesaru. První přitahuje nezvyklou scénou u jezera, u níž vznikla před několika lety moderní budova pro tři tisíce diváků, druhé nabízí představení na několika místech, včetně sportovní haly či divadelní budovy z 18. století. Festival v Torre del Lago (www.puccinifestival.it) nabízí letos čtyři opery (Bohema, Tosca, Turandot, Manon Lescaut) a dvě baletní představení (Giselle a Labutí jezero). Rossiniovský festival v Pesaru (www.rossinioperafestival.it) je kromě oper také místem koncertů.
Pucciniho Bohema a Verdiho Macbeth jsou hlavními lákadly festivalu v malé bavorské usedlosti Gut Immling (www.immling-musikfestival.de), která před několika lety vybudovala příjemný sál téměř v lesích. Les se objevuje už v názvu přírodní scény v polských Sopotech, která letos slaví sto let existence. Lesní opera (www.trojmiasto.pl/Opera-Lesna-o20.html), v posledních desetiletích známá spíše jako místo písničkových festivalů, které kdysi s chutí přenášela i Československá televize, začínala ovšem jako ryze operní scéna. Dokonce se jí (mezi světovými válkami) říkalo Bayreuth severu, neboť tu domovské právo měla díla Richarda Wagnera. Ta se sem vracejí i v posledních letech – letos například Tristan a Isolda v podání operního souboru ze saského Chemnitz.
U letních festivalů v Německu, Rakousku či Švýcarsku si můžete být jisti uměleckou kvalitou produkce. Platí to pro šedesátiletý festival v rakouském Bregenzu (www.bregenzerfestspiele.com), na břehu Bodamského jezera, kam v hojném počtu míří (často i parníky) německé a švýcarské publikum. I tady bude znít Verdiho hudba – na obřím jevišti přímo nad vodní hladinou letos zní tóny Aidy. Podle tradice festivalu bude stejná opera uváděna i příští rok.
Letní putování za hudebními festivaly nemůže vynechat Salcburk, který se až do konce srpna proměnil v jednu velkou scénu pro celkem čtvrt milionu diváků, jak důvtipně naznačuje vstupní video na internetových stránkách www.salzburgerfestspiele.at.
Zatímco na většině evropských letních festivalů se už nijak nedbá na to, jak přijdete oblečeni, anglický festival v Glyndebourne (www.glyndebourne.com) si na eleganci ještě potrpí. Mezi devíti produkcemi se letos objevují i dva české tituly – nově nastudovaná Rusalka a obnovená produkce Její pastorkyně z roku 1989. Jiří Bělohlávek diriguje Tristana a Isoldu – internetové stránky festivalu nabízejí videoukázky ze všech tří jednání Wagnerovy opery.

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/08