9.4.2009 | Autor: Ivan Matějka | sekce: klasická hudba jazz - články Jen málokterý operní dům ve světě si nechá uniknout příležitost připomenout sto padesát let, které v listopadu uplynou od narození Giacoma Pucciniho. Půjde vlastně jen o to, jakou dávkou tvůrčí nápaditosti (případně také marketingové zdatnosti) se odliší od svých konkurentů a kolegů z operní branže. Například opera v Los Angeles přizvala k nastudování posledního dokončeného Pucciniho díla dva věhlasné filmaře. O tři jednoaktové položky Triptychu (Il trittico) se podělí William Friedkin (režisér Francouzské spojky a Vymítače ďábla) a Woody Allen. Podrobnosti lze zjistit přímo na internetových stránkách losangeleské opery (www.laopera.com/productions/0809/iltrittico/index.htm). Mimo jiné se tu dozvíte, že druhá repríza inscenace je naplánována na 14. listopad 2008, kdy uplyne sto let od prvního uvedení Triptychu v newyorské MET (o tom například www.ascolti.cz/Giacomo Puccini/Il Trittico.htm).
Zatímco pro Allena bude nastudování závěrečné jednoaktovky (Gianni Schicchi) premiérou v oboru operní režie, Friedkin – na něhož v L. A. připadne zbytek Triptychu – je na operních jevištích už jako doma. Podle údajů londýnské hudební agentury Van Walsum Management (www.vanwalsum.com) nastudoval mimo jiné Bergova Vojcka ve Florencii či Bartókův Modrovousův hrad v Los Angeles. Na začátku října bude mít v Bayerische Staatsoper premiéru jeho inscenace, která propojí Straussovu Salome a novinku Wolfganga Rihma Das Gehege (Obora), v hudebním nastudování nového hudebního ředitele mnichovského domu Kenta Nagana – blíže na www.bayerische.staatsoper.de. Světovým tiskem už také proběhla zpráva o tom, že Friedkin bude roku 2011 v La Scale režírovat novou operu, kterou italský skladatel Giorgio Battistelli skládá podle ekologické dokumentární knihy bývalého amerického viceprezidenta Al Gora Nepohodlná pravda. Velký článek si lze přečíst například na internetových stránkách listu International Herald Tribune (www.iht.com/articles/2008/06/17/healthscience/ 17tier.php).
Oba filmaři losangeleskou inscenací alespoň trochu splácejí dluh, který světová kinematografie vůči Puccinimu má. V kdejakém filmu zní jeho melodie a árie – od americké One Night of Love z roku 1934 přes několik epizod německého seriálu Volejte policii 110 a (ne)konče třeba přepisem Márquezovy Lásky za časů cholery. Mezinárodní filmová databáze (www.imdb.com) uvádí desítky takových titulů, včetně přepisů Pucciniho oper – ty první paradoxně vznikaly ještě v němé éře. Tedy v dobách, kdy se používaly válečkové fonografy. Dvaadvacet pucciniovských árií přepsaných z válečků si lze poslechnout na jedinečné stránce věnované tomuto způsobu záznamu zvuku, kterou provozuje Davidsonova knihovna na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře (http://cylinders.library.ucsb.edu) – stačí jen do bílého okénka s nápisem Keyword Search vepsat jméno skladatele.
Mnoho podrobností o Pucciniho životě a díle nabízejí stránky Centro studi Giacomo Puccini ve skladatelově rodné Lucce (www.puccini.it) či speciální stránky k připomínce 150. výročí narození, které zřídila provincie Lucca (www.puccini2008.it). Na obou najdete i informace o místech spjatých se skladatelem, jimž se pak podrobně věnuje portál www.landofpuccini.com.

Psáno pro: časopis Harmonie 2008/09