Stará hudba v Praze – ohlédnutí i přísliby

V posledních měsících obohatilo pražský hudební život několik zajímavých projektů, které, ač pozoruhodné, snadno mohly uniknout pozornosti publika, protože se konají stranou hlavního koncertního provozu. Patří sem jak další ročník Café Créme Moniky Knoblochové (kostel sv. Vavřince), tak Cyklus barokní hudby, který v refektáři staroměstského kláštera dominikánů nově připravuje cembalistka Alena Hönigová , která sem loňského 13. prosince přivedla výbornou mladou sopranistku Pavlu Čichoňovou , v programu, nazvaném Oči mé duše (Händelovy árie a kantáty, Bachovy skladby pro klávesové nástroje), letošního 10. ledna v Hudebním sáňkování Markétu Cukrovou (písně Leopolda a Wolfganga Amadea Mozarta, prostřídané jejich klávesovými kompozicemi), 14. února komorní tvorbu italské raně barokní skladatelky Isabelly Leonardy a 14. března klávesovou verzi Haydnových Posledních slov .

Dramaturgicky mimořádně pozoruhodné večery, věnované staré hudbě, se stále častěji objevují v programech koncertních řad FOK . 22. ledna vystoupily v jeho cyklu Varhany – cembalo – kladívkový klavír Petra Matějová   a Katarzyna Drogosz . Dvě mimořádně talentované dámy hammerklavieru spojily v kostele sv. Šimona a Judy síly, aby posluchače provedly čtyřručním salonním repertoárem přelomu 18. a 19. století – prostřednictvím skladeb Leopolda Koželuha, Wolfganga Amadea Mozarta, Johanna Christiana Bacha a Chopinova učitele Józefa Elsnera. Připomenuly tak ne vždy zřejmou skutečnost, že salonní repertoár v době, kdy tato díla vznikala, pozůstával z virtuózních kusů první kategorie; zatímco od mužů se v oněch časech vyžadovalo, aby byli dobrými hospodáři, u paní a dívek se předpokládalo výtečné hudební vzdělání, které zvyšovalo jejich hodnotu na svatebním trhu: i tento  čistě pragmatický rys dobového společenského života stál u kolébky brilantních kompozic, které by si zasluhovaly mnohem větší pozornost koncertních pořadatelů, než jaké se těší v současné době.

Jiný typ virtuózní salonní hudby přinesl zbrusu nový cyklus Dialogy s gambou , který v kostele sv. Vavřince zahájil 3. dubna Petr Wagner s  členy svého souboru Ensemble TourbillonHanou Flekovou a Janem Krejčou . Na programu byla tvorba, určená pro nejvyšší společenské kruhy – díla znamenitých francouzských barokních gambistů Marina Maraise, Antoina Forqueraye, Jeana de Sainte Colombe, Francoise Couperina a Charlese Dollé. Petr Wagner je v současné době bezesporu nejlepší český gambista, se zajímavými nahrávkami a kariérou na kontě.

Petr Wagner

Jeho hru charakterizuje pro střední Evropu typická razance – zároveň však i v baroku a klasicismu vysoce oceňovaná schopnost dynamicky a výrazově velmi subtilní interpretace pomalejších částí skladeb. Jan Krejča je výtečný loutnista a hráč na řadu dalších drnkacích nástrojů; gambistka a barokní violoncellistka Hana Fleková je známá především jako členka špičkových českých souborů staré hudby. Zahajovací koncert Dialogů s gambou jí nabídl možnost představit se v nejnáročnějším repertoáru, který v gambové literatuře vůbec existuje. Lze jen doufat, že se Petru Wagnerovi podaří získat firmu Accent, u které v moderní premiéře vydal skladby Rolanda Maraise, také pro hudbu pro „deux violes esgales“; nahrávek tohoto repertoáru je na mezinárodním trhu poměrně málo, výtečná interpretace Wagnerova a Hany Flekové by měla být zaznamenána pro budoucnost. Na další pokračování cyklu se lze jen těšit – a podobně i na budoucí realizaci různých příslibů, o kterých je momentálně možná lepší pomlčet: pokud se uskuteční, Praha má naději stát se skutečnou mekkou starší hudby, schopnou v tomto oboru velmi vážně konkurovat  Londýnu, Amsterodamu, Berlínu i Paříži.

Sdílet článek: