„Dirigentovo tajemství spočívá v intuici, v navázání kontaktu s lidmi a ve stimulování jejich kreativity.“
Ruská dirigentská legenda – Gennadij Rožděstvenskij – dorazila do Prahy v sobotu 15. února. Hned v neděli se konaly první zkoušky na úterní a středeční koncert pořádaný ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Rožděstvenskij nebyl v Čechách poprvé. Jen tak namátkou vzpomeňme koncert v Obecním domě se symfonickým orchestrem BBC v roce 1979, nebo jeho půlroční studijní pobyt v Praze v roce 1956.
KRÁTKÉ BIO
„V mládí jsem měl raději Rachmaninova, než Čajkovského. A pak se to otočilo. Čajkovskij převládl. Ale to neznamená, že se pro mě Rachmaninov stal méně důležitým. Pak jsem objevil Haydna. V roce 2000 jsem v Tokiu uvedl velký cyklus věnovaný tomuto skladateli. Zahrnoval 107 symfonií. Nejraději mám ale Prokofjeva a Schnittkeho.“
Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij se narodil 4. května 1931 dirigentovi Nikolaji P. Anossovovi a zpěvačce Natalii P. Rožděstvenské, jejíž jméno přijal. Na moskevské konzervatoři studoval klavír u Lva N. Oborina a dirigování u svého otce. V době svého absolutoria na moskevské konzervatoři už byl známým umělcem jak v tehdejším Sovětském Svazu, tak v zahraničí. V roce 1961 byl jmenován uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Sovětského rozhlasu, kde zůstal až do roku 1974. Mezi lety 1964-1970 byl zároveň šéfdirigentem ve Velkém divadle v Moskvě. V roce 1971 se stal uměleckým vedoucím Moskevské komorní opery. V letech 1974-77 působil jako umělecký šéf Stockholmské filharmonie, následoval post šéfdirigenta Symfonického orchestru BBC v Londýně (1978-81) a pak Vídeň, kde působil ve stejné funkci ve Vídeňském symfonickém orchestru (1981-83). V roce 1982 byl jmenován ředitelem nově založeného Symfonického orchestru při Ministerstvu školství a umění v Moskvě. V roce 1991 převzal roli dirigenta Stockholmské filharmonie. V současnosti je Rožděstvenskij považován za jednoho z vůdčích interpretů ruské klasiky a hudby 20. století. Jeho umělecký styl kombinuje logiku, intuici a spontaneitu. Rožděstvenského diskografie zahrnuje více jak 500 titulů. V roce 1966 byl jmenován Lidovým umělcem RSFSR a roku 1970 obdržel Leninovu cenu. Je nositelem ceny Švédské akademie a v roce 1996 mu byla z rukou Borise Jelcina udělena Ruská cena.
KAUZA MARTINŮ
„V roce 1956 jsem absolvoval půlroční studijní pobyt v Praze. Tehdy jsem navštěvoval Ančerlovy zkoušky. Na nich jsem mimo jiné poprvé uslyšel Čtvrtou symfonii Bohuslava Martinů. První jeho partitura, která se mi dostala do ruky, byl Památník Lidicím. Tyto dvě skladby mě přivedly k Martinů. V Moskvě jsem později uvedl cyklus všech symfonií Martinů. Před lety jsem spolu s manželkou hrál v Brně Inkantace.“
U příležitosti pražského pobytu Gennadije Rožděstvenského mu Nadace Bohuslava Martinů udělila medaili „Za dlouholetou propagaci díla Bohuslava Martinů“. V listopadu roku 2002 vystoupil Gennadij Rožděstvenskij na basilejském martinůovském festivalu, kde mimo jiné provedl Concertino pro violoncello a malý orchestr H. 163 Bohuslava Martinů se sólistou Jiřím Bártou.
ČERSTVÉ VZPOMÍNKY
„Když se otočíte a vidíte publikum, uvědomíte si, že musíte probudit jeho pocity a energii, ať už pozitivní nebo negativní, ta druhá může být také dobrá. Není v pořádku, když publikum zůstane netečné.“
Na Rožděstvenského koncertu publikum netečné rozhodně nezůstalo. Pravé divadlo sehrál v poslední skladbě koncertu – Schnittkeho suitě z filmové hudby pro orchestr Mrtvé duše , kterou sám Rožděstvenskij upravil. Hra s metronomy, nepozornost a spánek klavíristky, provokování orchestru, přehánění gest, nebo naopak ponechání orchestru jeho osudu bylo dílem improvizace, dílem pečlivě připravovaným efektem. Naopak první půlka koncertu byla nesena duchovní atmosférou Sukova Epilogu op. 37 .
Druhou skladbou večera byl Prokofjevův Koncert pro klavír a orchestr č. 5 G dur op. 55 ve vynikajícím provedení Viktorie Postnikové. Tento skladatel patří k oblíbencům manželů Rožděstvenských. „Prokofjev není jenom bombastická hudba, jak jej mnozí chápou. Je v něm plno lyriky, poezie a také něco z pohádkového světa. Neměl by se chápat jako hudba pro bicí,“ říká Viktoria Postnikova.
NA KONEC
Dvaasedmdesátiletý mistr taktovky i hudebního gagu odletěl z Prahy 20. února. Zanechal za sebou spokojené a pobavené publikum. Po návratu do Moskvy čekala manžele Rožděstvenské nejen rekonstrukce jejich bytu, ale především série koncertů uspořádaná u příležitosti 50. výročí úmrtí Sergeje Prokofjeva. Díky pro něj nešťastné shodě okolností se jeho smrt dodnes v Rusku vzpomíná s rozpaky. Zemřel totiž ve stejný den jako Stalin. Rožděstvenští proto uvedli během dvou dnů všech pět Prokofjevových klavírních koncertů.
