Jihomoravská metropole má v segmentu sborového zpěvu unikát – Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská (dále jen BfsBb), který je nejdéle existujícím (150 let) sborem na území naší vlasti. V jeho čele stálo mnoho osobností včetně Leoše Janáčka. Byť jde o amatérské těleso, významně se podílí na kulturním životě města Brna. Každé výročí je příležitostí k ohlédnutí zpět a určité bilanci. Proto tento rozhovor s jeho současným sbormistrem Petrem Kolařem (* 6. dubna 1968, Prostějov).
Jak jsi se stal sbormistrem BfsBb? Stalo se tak v souvislosti s úmrtím tehdejšího sbormistra Jana Řezníčka (1932 – 1993), který zemřel zcela náhle a nečekaně na infarkt. Jelikož jsem již před tím několik let s tímto souborem coby varhaník spolupracoval a bylo známo, že působím i jako sbormistr, padla volba velmi rychle na mě.
To byla nezáviděníhodná situace. Ano. Členové sboru nesli odchod Jana Řezníčka velice těžce. BfsBb měl navíc před sebou významný zájezd do Francie a já jsem musel za jeden měsíc nacvičit Schubertovo Stabat mater , což je docela velké dílo. Tuto skladbu jsme poté interpretovali v remešské katedrále před cca 4000 posluchači. Byl to úžasný, neopakovatelný zážitek, na který dodnes rádi vzpomínáme. Jako sbormistr jsem v BfsBb nejprve působil v letech 1993 – 1994. Poté toto těleso vedl Stanislav Kummer.
Co vedlo k tvému návratu do čela BfsBb v roce 2001? V rámci oslav 140 let BfsBb se realizoval koncert, na který jsem byl pozván, abych oddirigoval skladby D. S. Bortnianského. Situace byla taková, že sbor se semkl právě k tomuto výročí a vypadalo to na rozpuštěnou. Jelikož jsem byl v té době jmenován dómským varhaníkem, napadlo mě, že by se dala činnost BfsBb využít i pro katedrálu, což se nakonec ukázalo jako velmi pozitivní a přínosné pro obě strany.
K jakým změnám došlo v BfsBb za tvého působení? Posun bych viděl v několika rovinách. Určitě se podařilo zlepšit organizační stránku – když jsem nastoupil, byl například problém, kdo vyrobí plakát! Změnili jsme zkušebnu – ta předchozí byla akusticky nevyhovující. Rozšířili jsme členskou základnu z 35 zpěváků na nynějších 60. Sbor se podařilo revitalizovat, načež začal o sobě dávat vědět takovým tím obecnějším způsobem. Podařilo se nám poměrně značně zvýšit počet vystoupení. Navíc BfsBb začal produkovat koncerty ve své režii s dobrou posluchačskou odezvou, což se dříve moc nedařilo.
Kolik má BfsBb ročně koncertů? Záleží na období. Realizovali jsme například i 40 koncertů za rok. V letošním, pro nás jubilejním roce máme vystoupení značně méně, protože se snažíme interpretovat větší skladby a musíme se na ně víc soustředit, takže celkem 12 – 15 koncertů.
Které koncerty patří v rámci oslav 150 jubilea mezi exkluzivní? Pro letošní rok jsme naplánovali pět významnějších vystoupení, přičemž nejprestižnějším počinem byl koncert, který se uskutečnil 6. listopadu v Besedním domě v Brně. Na programu zazněly skladby Janáčka (Glagolská mše , Otčenáš), Tučapského (Salvum me , fac Domine a Pater mi), Martinů (Zpěvy o Marii ), P. Křížkovského (Haec dies ).
Se kterými interprety BfsBb spolupracuje? Nemůžeme si dovolit zaplatit hudební star. Proto vybíráme kvalitní hudebníky místní provenience: Orchestr Katedrály sv. Petra a Pavla, Nao Higano (soprán), Petr Levíček (tenor), Richard Novák (bas), Kateřina Prudilová (housle) , Pavel Kyncl (housle), Vlastimil Bialas (trubka), David Postránecký (varhany)…
Máte družbu s nějakým zahraničním sborem? Z posledních let bych určitě zmínil spolupráci se sborem Toonkunst z holandského Utrechtu. V roce 2009 jsme u příležitosti 180. výročí založení utrechtského sboru spolu v Janáčkově opeře v Brně provedli Brahmsovo Německé requiem. Tato akce byla zajímavá hudebně i početně – z Utrechtu přijelo 110 zpěváků. Dohromady nás tedy účinkovalo 170 zpěváků. Podobný projekt by se měl opakovat v roce 2011 v Utrechtu.
Jaký jsi jako dirigent? Vždycky se snažím, abych zpěváky opravdu vedl. Neoslňují mě dirigenti, kteří hudbu jakože hodně cítí, lítají rukama v povětří a nic konkrétního neukáží. Vždycky jsem byl spíš řemeslník, který se snaží zpěvákům opravdu pomoci, než abych si hrál na vlastní umění.
Máš nějaké hudební krédo? Ano, že nejlepší hudba je svaté ticho.
Kam bys chtěl s BfsBb směřovat? Máš nějakou vizi? Ta vize je pokračovat v práci, která byla činěna 150 let, čili udržet soubor na slušné, životaschopné úrovni. My si nehrajeme na jedničky ve smyslu okamžité úrovně. Myslím si, že pro ten sbor je důležité, aby byl „standardně slušný“. Nemusí být nejlepší, ale dlouhodobě výborný. Chtěl bych, aby dál sloužil městu Brnu, jeho blízkému okolí a působil i v rámci regionů. Spojení BfsBs s katedrálou se osvědčilo, a proto bych chtěl tuto spolupráci rozvíjet dál. Vzhledem k tomu, že jsou na Petrově varhany inspirované francouzským varhanářským uměním, tak mě docela láká provozovat hudbu této provenience, například Duruflého Requiem .
