5.6.2005 | Autor: Wanda Dobrovská | sekce: klasická hudba jazz - články Zdá se, že Meredith Monk má publiku stále co říci, i když to dělá už dlouho, takže jí nevyhnutelně hrozí rutina, a dokonce i když se opakuje. Takovým opakováním bylo totiž i její březnové vystoupení v pražském divadle Archa, které se uskutečnilo v rámci putovního projektu na oslavu 40 let uměleckého působení této americké performerky. Program koncertu byl průřezem - arciže při množství autorčiných dosud vytvořených kompozic značně limitovaným - jejími nejzajímavějšími projekty jako Songs of the Hill, Volcano Songs, Facing North nebo Atlas. Vidět Meredith Monk a její hudbu živě vždycky stojí za to, protože její pojetí interpretace je zpřítomňující. I když má své kompozice do detailu promyšlené a propracované - jakkoliv se při provedení mohou zdát improvizovány - jejich pódiová realizace vyžaduje i zapojení intuitivních vrstev osobnosti a tento proces činí z interpretace živou, neopakovatelnou akci, v níž hraje roli i prostředí a čas jejího konání. Do určité míry lze performance Meredith Monk a členů jejího Vocal Ensemble přirovnat k výkonům artistů na létající hrazdě a to bez sebemenší stopy pejorativnosti. Vždycky jde o život v tom smyslu, že to je nejdůležitější, na čem záleží. Není to přitom otázka úzkosti, nýbrž hry. Kdo viděl Meredith Monk letos v Arše poprvé, měl možnost udělat si poměrně ucelenou představu o záběru její tvorby od sklonku 70. let až do současnosti. Současně mohl - spolu s těmi, pro něž byl koncert příležitostí k aktualizaci své identity s tím, co Meredith Monk publiku svým umění dává - odcházet obohacen o nevšední zážitek. Koncert měl mírnou gradaci od sólových písní přes dua (s dlouholetým spolupracovníkem Meredith Monk Theo Bleckmannem) po ansámblová čísla čistě vokální či doprovázená (klavír, syntezátor). Vzhledem k tomu, že hlasové kreace Meredith Monk jsou často hodně náročné - na rytmickou souhru v repetitivně pojatých frázích, na artikulaci, která vede hlas skrze velmi neobvyklé techniky, a při velké pohyblivosti hlasových partů i na intonaci - mohli návštěvníci obou koncertů (15. a 16. března) zplna ocenit i špičkovou profesionalitu všech zúčastněných včetně zvukového mistra.

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/05