13.4.2004 | Autor: Luboš Stehlík | sekce: klasická hudba jazz - články Rok co rok se opakuje stále stejný postup našich i světových médií. Ve zpravodajství se zapomíná na klasickou hudbu. Zvlášť trapné je to v případě Grammy. Přijměte proto krátký komentář.
Nejvíce ocenění na amerických Grammy Awards nasbírala firma Sony Classical. Steven Epstein se stal už poněkolikáté producentem roku, poslechově příjemný projekt cellisty Yo-Yo My Obrigado Brazil je nejlepším crossoverovým albem s nejlepším zvukem a Emanuel Ax, známý z Pražského jara, obdržel cenu za nejlepší instrumentální sólovou nahrávku (Haydnovy klavírní sonáty). Z dvou cen se těší Deutche Grammophon: v USA nesmírně populární Pierre Boulez a Vídeňská filharmonie jsou hlavními aktéry nejlepší orchestrální nahrávky (Mahler: 3. symfonie) a basbarytonista Thomas Quasthoff a mezzosopranistka Anne Sofie von Otter si zapíší do svých životopisů nahrávku Schubertových písní s orchestrem jako nejlepší vokální projekt. Úspěšné byly labely firmy Warner, které u nás nejsou bohužel skoro vidět: Janáčkova Jenůfa (jediným Čechem je zde Eva Randová) na labelu Erato je nejlepší operní nahrávkou roku (velký úspěch pro v posledních letech upozaděného dirigenta Haitinka) a Kronos Quartet se sopranistkou Dawn Upshaw má cenu za nejlepší komorní projekt (Berg: Lyrická suita; Nonesuch Records). Dva úspěchy si připsala EMI: Nejlepší instrumentální nahrávku s orchestrem vyprodukoval Maxim Vengerov (Rostropovič, LSO - houslové koncerty Brittena a Waltona, EMI Classics) a nejlepší projekt s účastí sboru dirigent Paavo Järvi (Sibeliovy kantáty; Virgin Classics). Nejcennější ocenění - nejlepší klasické album roku - získala značka SFS Media San Francisco Symphony Orchestra. Její šéf Michael Tilson Thomas fantasticky nahrál Mahlerovu 3. symfonii (!) a Písně o mrtvých dětech.
Na MIDEM v Cannes triumfovaly malé a střední firmy. Z velkých pouze Decca (tenorista Juan Diego Flórez za titul Una furtiva lagrima) a EMI (cellista Han-Na Chang a dirigent Pappano za Prokofjevovu Sinfonii Concertante). Významný úspěch slavila hudba Martinů (kvarteto téhož jména triumfovalo z druhým dílem souborné nahrávky smyčcových kvartetů; Naxos) a Dvořáka (klavírní kvinteta v podání Pražákova kvarteta a Ivana Klánského; Praga). Po jedné ceně získaly labely Alpha (L'Arpeggiata), Opus 111 (Scarlatti: Stabat mater, Concerto Italiano), Analekta (Les Voix baroques), BIS (Brautigam za další díl Haydnových klavírních sonát), Alia Vox (letošní hosté Pražského jara Hesperion XXI se Savallem), Harmonia Mundi (Händel: Rinaldo; Jacobs), Hänssler (Beethoven: 9. symfonie; Norrington), Ondine s nahrávkou hudby Vaskse, Hyperion (Hamelin; klav. dílo Ornsteina), Marco Polo (hudba Santose), Wergo (CD premiéra opery Harmonie světa od Hindemitha), Audite (archivní nahrávka Mahlerovy Písně o zemi s Kubelíkem). Výrazně úspěšná byla opět firma Naxos s dvěma cenami (Pašije od Pärta a zmíněný Martinů). Cenu za celoživotní dílo obdrželi tři muži a jedna žena: Régine Crespin, Zoltán Kocsis, Claudio Abbado a stvořitel firmy BIS Robert von Bahr (30. výročí labelu). Cenu za celoživotní kompoziční dílo přiřkli šéfredaktoři významných hudebních časopisů Peteru Eötvösi.

Psáno pro: časopis Harmonie 2004/03