Fejeton Lukáše Hurníka: Publikum

V příliš hlasitém odvolávání se na zájmy posluchačů však někdy opravdu může být schován kus demagogie. Fotografie Bohumila Beníčka nám ukazují, jak je obtížné mluvit a psát o publiku jako o homogenním celku. Z tváří posluchačů můžeme vyčíst, jak odlišné emoce v nich hudba vyvolává. Jeden relaxuje, druhý hledá inspiraci k vlastní tvorbě, třetího fascinují pohyby hráčů a dirigenta, další se věnuje jakýmsi vnitřním asociacím, které s hudbou nemají nic společného. Co posluchač, to jiný zájem. Pokud někoho slyšíme holedbat se „úspěchem u publika“, měli bychom se ho zeptat, o jakém publiku mluví a čím konkrétně je oslovil. Nejsnadnější cesta k úspěchu je totiž jeho koupě.

V mediálním světě se i sám posluchač stává zbožím. Soukromá rádia si ho kupují českými hity z éry socialismu, soutěžemi, písničkami na přání atd. Výměnou za posluchače pak získávají peníze z odvysílaných reklam. Jako člověk pracující ve veřejnoprávní kulturní stanici nemohu nepřipomenout její výjimečnost. Posluchač pro nás není zboží, je to zákazník, který si nás platí. Snažíme se mu proto vyhovět, jak nejlépe dokážeme. Naše situace je ale těžká v tom, že se u rozhlasového publika ještě mnohem silněji projevuje pestrost posluchačských motivů. Umělec v koncertním sále má určitou šanci vyvolat u publika alespoň částečně kolektivní reakci. Rozhlas vždy oslovuje každého posluchače zvlášť.

Posluchač tedy není zrovna jednoduchý partner. Pro hudební tvůrce může být osvobozující zapomenout na něho a „jít si svou vlastní cestou“. Někteří géniové – třeba Beethoven nebo Zelenka – to učinili, ale až v samém závěru života, a i tak vytvořili úžasnou hudbu. Jiní byli pro své publikum tak nepochopitelní, že jim nic jiného nezbývalo. Při vědomí všech výjimek se však nemohu ubránit pocitu, že hudba, která z principu odmítá posluchače, je jako žena, která z principu odmítá partnera. Je to prostě stará panna.

Historická otázka pro posluchače: Kdy a v kterém evropském městě bylo publikum, tedy veřejnost, poprvé připuštěno na koncert? Připomínáme, že opery směla veřejnost navštěvovat mnohem dříve, kdežto koncertní sály otevřely své brány „teprve nedávno“. Deset posluchačů, kteří se nejvíce přiblíží správnému místu a letopočtu odmění časopis HARMONIE a rozhlasová stanice Český rozhlas 3 – Vltava užitečnými dárky.

Fejeton Lukáše Hurníka: Publikum

Sdílet článek: