AD Trio Prague posedlí komorní hudbou

Bývá zvykem věnovat se hudebníkům a uměleckým souborům na vrcholu jejich činnosti. Podobně se soustřeďuje pozornost k prvním krokům nejmladší generace, ve snaze podnítit její tvůrčí růst. Nic z toho neplatí pro klavírní AD Trio Prague, soubor vyspělých muzikantů, kteří nastoupili do komorní sestavy uprostřed úspěšné cesty své individuální činnosti. Tři jména hovoří za vše: Jiří Hurník, Miloš Jahoda, Martin Kasík.

Proč se rozhodli přibrat si ke svým četným uměleckým závazkům ještě povinnost klavírního tria? Řekli si jednoduše, že je to dobrý nápad. Martin Kasík chtěl už dřív kromě sólové hry pracovat v komorním souboru, ale poznal, že není snadné najít dobré partnerství. Sólisté nemívají většinou čas, ponejvíc se uskupují do kvartet a kombinovat práci v kvartetu s triem není ideální. Náhoda je letos přivedla dohromady.

Vymysleli si název. Jiří Hurník hrával v Dvořákově triu, které už neexistuje, a tak se zdálo zajímavé použít v názvu tria stejné jméno, třebaže ve zkratce – AD. Vrhli se do společné práce a světe div se, pro Arco diva už nahráli první CD! Jak jinak, nežli že začali Smetanou a Dvořákovými Dumkami. Vytvořili tak bezděky situaci k okamžitému porovnání s konkurencí četných jiných souborů.

Hned na začátku zvážili to podstatné, že kromě shodného uměleckého chápání společného úkolu by si měli i osobně dobře rozumět. Potvrdila to předchozí spolupráce, ne však z oblasti komorní. Oba instrumentalisté jsou koncertními mistry Pražských symfoniků a Kasík si s tímto orchestrem zahrál před časem v plné shodě jako sólista. Dirigent o něm tvrdil, že jeho spolupráce s orchestrem je komorní, partnerská. Přitom všichni tři jsou i nespornými sólisty. Hráli samozřejmě dřív v různých komorních sestavách, Kasík například s Haasovým kvartetem. S Wihanovým kvartetem dokonce nahrával CD, v triové a kvintetní sestavě.

Napadla je otázka, zda už není dost triových souborů, aby k nim připisovali další? Nepřipustili si ji. Jejich vlastním zájmem je totiž hra v orchestru a sólové hraní pianisty, zatímco trio má pro ně být v nejlepším slova smyslu hobby a radostí. Těší je a rozvíjí jejich instrumentální a umělecké kvality. Své kariéry nestaví na práci tria, ale současně vědí, že společné hraní se odrazí na jejich vývoji.

Jsou realisty. Časové možnosti společného hraní mají omezené, ale nestresují se tím. Vědí i to, že nabídky pro nový soubor přicházejí většinou až někdy po dvou letech existence tria a pak budou nesporně své závazky koordinovat. Při zkoumání, kdo je jejich vzorem, odpovídá Kasík jednoznačně Beaux Arts Trio a pak Guarneri trio (soubor jeho pedagoga, Ivana Klánského). Jsou pro ně oba ikonou, k níž je možné se blížit.

AD Trio Prague by mělo nejspíš být něčím osobité a zvláštní. V čem? Nejspíš jednoduše tím, jak zajímavě a dobře budou hrát. Nabízí se také úvaha o propojení tří umělců, kteří jsou poněkud věkově odlišní, čímž přinášejí souboru na jedné straně zralé zkušeností a znalosti, a na druhé straně elán. Z obojího se dá vytěžit mnoho prospěšného.

Repertoár nového tria bude nepochybně obsahovat základní literaturu, i rovnováhu hudby klasické a moderní, zejména české. O zvláštnostech dramaturgie nechtějí ale v tuto chvíli zvlášť uvažovat. Svůj vliv na jeho skladbu přinesou jistě i nabídky koncertů, a ty se už rýsují. Rádi by oslovili i někoho z českých skladatelů o napsání nové skladby.

K významným koncertům blízké budoucnosti patří účast AD Tria Prague na Prague Proms 2008 a roku 2009 koncert na Pražském jaru s trii Haydna, Martinů a Čajkovského. V příští sezoně pak představí publiku s Pražskými symfoniky, řízenými Liborem Peškem, Beethovenův trojkoncert. Připomínka vzoru některých skvělých interpretací tohoto veledíla, například tria Oistrach-Richter-Rostropovič, může být pro práci souboru velmi inspirující.

Sdílet článek: