Košvancův výroční band a nový label na obzoru
6.9.2009 | Autor: Lubomír Dorůžka | sekce: jazzové články
Alba, která naši jazzmeni vydávají v poslední době, jsou stále častěji dokumentem jejich spolupráce se zahraničními kolegy. Nejde jen o to, že si náš sólista pozve na svou desku partnera světově zvučného jména, jak tomu bylo například na albu Roberta Balzara s Johnem Abercrombiem nebo Pavla Jakuba Ryby s Mikem Sternem. Už jen letos vydaná česká alba (například Jiřího Hály, nebo Beaty Hlavenkové) ukazují, že lze s úspěchem složit hudbu přímo „na míru“ ryze americké sestavě a také ji za oceánem nahrát. Osobitou variaci na toto téma nyní přináší nový snímek Svatopluka Košvance.
Košvancova dráha dokumentuje vývoj a prostředí českého jazzu: ve světových análech bychom stěží nalezli někoho, kdo by se na pozici mezinárodně uznávaného sólisty vypracoval z původního povolání malíře pokojů, kdo by v 70. letech na svá první angažmá s našimi špičkovými hvězdami dojížděl do Prahy z Ústí nad Labem na motorce, a kdo by o dvacet let později vyprovokoval vznik významného česko-anglického vydavatelství Cube-Metier. Prostě jen tím, že téměř ve své šedesátce, při první polistopadové návštěvě bývalého jazzového trombonisty Pavla Vlčka v Praze, neměl – navzdory svému nepochybnému renomé – ještě žádné album pod vlastním jménem. Vlček chtěl takovou desku mít, třeba jen sám pro sebe, a tak mu nezbylo než založit společnost, která by ji nahrála a vydala.
Činnost nového vydavatelství se rozběhla nečekanou měrou a Košvancovi přinesla ještě druhou nahrávku, rovněž v kvartetním obsazení. Ale pak se Košvancovi blížila sedmdesátka. Pro Ústečany, kteří pamatovali jeho začátky, byl domácím idolem, a došli k názoru, že by mu k takovému jubileu rádi věnovali CD s big bandem, vydané pod jeho jménem. A tak způsobil Košvanec, opět nevědomky a nechtěně, další zvrat. Bubeník, později manažer jazzklubu a příležitostných mezinárodních seskupení Martin Šulc, musel totiž udělat totéž, co kdysi Pavel Vlček: vytvořit vlastní label, který by realizoval projekt, příznačný už pro začátek nového milénia.
Šulc vypráví o tom, jak za ním koncem loňského roku přišel Ivan Dostál, se kterým už dříve spolupracoval na dramaturgii ústeckého Jazz and Blues festivalu. „Řekl mi, že v Ústí sehnali nějaké peníze a rádi by za ně natočili desku se Sváťou Košvancem. Já jsem sice měl víc zkušeností s produkováním jazz klubu než desek, ale řekl jsem mu: Jistě, proč ne? A on pokračoval: A co kdybyste ji nahráli s tím Osianovým big bandem, co jste s ním už v Ústí taky hráli? Tenhle nápad mě chytl.“
SPOJENÍ GENERACÍ
Zmíněná původní, nikdy nenahraná verze big bandu, který se teď představuje na CD Unforgetttable, má své kořeny někdy před začátkem tohoto tisíciletí. Tenorsaxofonista Osian Roberts je o 40 let mladší než Košvanec; na rozdíl od něho však pochází z velšské rodiny s bohatou hudební tradicí. Jeho otec byl věhlasný operní zpěvák, dědeček známý učitel na dřevěné dechové nástroje. Osian se začal zajímat o jazz ve třinácti letech, z altky přešel na tenor saxofon, a k jeho vzorům patřili Parker, Davis či Coltrane. V roce 1994 získal stipendium na londýnskou Royal Academy Of Music a po něm další do New Yorku. Po návratu do Londýna začal hrát s trumpetistou Stevem Fishwickem, dalším členem dnešního „košvancovského“ big bandu. Začal dojíždět do Prahy a jeho biografie říká, že se do tohoto města zamiloval (pamětníci dodávají, že to nebylo jen do města).
Roberts příležitostně vystupoval s Najponkem, Martinem Šulcem, s Košvancem, Jaromírem Honzákem, ale i mladšími – s Janem Kořínkem, Liborem Šmoldasem, Petrem Zelenkou nebo Davidem Dorůžkou. V Anglii založil vlastní vydavatelství HardBop Records, kde loni vyšlo i Kořínkovo CD Groovin for Little V – další doklad, jaké plody taková spolupráce přináší. Po zhruba ročním pobytu v Praze vznikla myšlenka vytvořit spolu s Martinem Šulcem jedenáctičlenný big band.
Osian Roberts do něho pozval Steva Fishwicka a další anglické přátele, Šulc především české dechaře Přemysla Tomšíčka, Stanislava Zemana, Miroslava Hloucala, Radka Zapadla a Rostislava Fraše. Repertoár a aranžmá napsal většinou Osian Roberts. Orchestr objel pěknou řádku klubů a zajel také do Ústí, kde si ho pamatovali. To byla předehra dnešního cédéčka.
Na tom však figuruje i americký pianista Hod O‘Brien, což je Košvancův vrstevník – jejich data narození dělí jen pár týdnů. Jenže v době, kdy se Košvanec seznamoval s jazzem v ústeckém Combu, mohl už O‘Brien v New Yorku nahrávat s Artem Farmerem, Donaldem Byrdem nebo Idreesem Suliemanem. Když mu bylo jednadvacet, nahradil v kvintetu Oscara Pettiforda Billa Evanse, a tento soubor se pak v klasickém klubu Five Spot střídal s Theloniousem Monkem. Jeho kariéra pokračuje dál: na jaře 2007 byl jedním z deseti světových pianistů, které si na velké turné pozvali do Japonska. Těžko si představit prostředí, které by bylo odlišnější od toho, v němž vyrůstal Košvanec.
Z „domácích“ aktérů tohoto alba k sestavě přistupuje ještě basista Jiří Mráz (1944), příslušník jazzové generace, která od nás odešla po roce 1968. S O‘Brienem sdílí jeho zkušenosti ze spolupráce s jazzmeny světové pověsti; pro jeho práci v big bandu je významná zejména skutečnost, že byl členem souboru Thada Jonese a Mela Lewise, považovaného v 70. letech za nejlepší světový big band. A takovouhle směsicí generací, prostředí a osudů má na svědomí hlavní autor projektu, bubeník Martin Šulc (1961), člen naší klíčové skupiny Naima z 80. let, a po Listopadu spoluzakladatel klubu U malého Glena, občasný organizátor různých souborů, které si odehrály své u nás i po Evropě, ale nikdy nebyly nahrány. S Osianem Robertsem a basistou Petrem Dvorským vytvořili mimo jiné i formaci Trio Music, s níž absolvovali šňůru asi 20 koncertů, mnoho klubových hraní u nás i nahrávání v Anglii.
Bigbandové album Unforgetttable se jménem Svatopluka Košvance v roli vedoucího ovšem nemůže opakovat zvuk tradice swingových bigbandů, zažité a předávané u nás. Zvuk je průzračnější a jednodušší, nejsou tu očekávané riffy a klišé. Sólový hlas trombónu tu má své vedoucí místo a představuje sólistu, který technické majstrštyky bopové virtuozity spojuje s citem pro plynulou legatovou melodii a náladu tématu. Spojením alespoň tří generací, značně odlišných prostředí, i měnících se stylových koncepcí však symbolicky zdůrazňuje unifikační schopnost jazzu i naději, že tento hlavní proud bude pokračovat, aniž by se stavěl do cesty nepochybně potřebným odštěpným tendencím nových nastupujících generací.
Košvanec/Roberts Jazz Orchestra
Košvancova dráha dokumentuje vývoj a prostředí českého jazzu: ve světových análech bychom stěží nalezli někoho, kdo by se na pozici mezinárodně uznávaného sólisty vypracoval z původního povolání malíře pokojů, kdo by v 70. letech na svá první angažmá s našimi špičkovými hvězdami dojížděl do Prahy z Ústí nad Labem na motorce, a kdo by o dvacet let později vyprovokoval vznik významného česko-anglického vydavatelství Cube-Metier. Prostě jen tím, že téměř ve své šedesátce, při první polistopadové návštěvě bývalého jazzového trombonisty Pavla Vlčka v Praze, neměl – navzdory svému nepochybnému renomé – ještě žádné album pod vlastním jménem. Vlček chtěl takovou desku mít, třeba jen sám pro sebe, a tak mu nezbylo než založit společnost, která by ji nahrála a vydala.
Činnost nového vydavatelství se rozběhla nečekanou měrou a Košvancovi přinesla ještě druhou nahrávku, rovněž v kvartetním obsazení. Ale pak se Košvancovi blížila sedmdesátka. Pro Ústečany, kteří pamatovali jeho začátky, byl domácím idolem, a došli k názoru, že by mu k takovému jubileu rádi věnovali CD s big bandem, vydané pod jeho jménem. A tak způsobil Košvanec, opět nevědomky a nechtěně, další zvrat. Bubeník, později manažer jazzklubu a příležitostných mezinárodních seskupení Martin Šulc, musel totiž udělat totéž, co kdysi Pavel Vlček: vytvořit vlastní label, který by realizoval projekt, příznačný už pro začátek nového milénia.
Šulc vypráví o tom, jak za ním koncem loňského roku přišel Ivan Dostál, se kterým už dříve spolupracoval na dramaturgii ústeckého Jazz and Blues festivalu. „Řekl mi, že v Ústí sehnali nějaké peníze a rádi by za ně natočili desku se Sváťou Košvancem. Já jsem sice měl víc zkušeností s produkováním jazz klubu než desek, ale řekl jsem mu: Jistě, proč ne? A on pokračoval: A co kdybyste ji nahráli s tím Osianovým big bandem, co jste s ním už v Ústí taky hráli? Tenhle nápad mě chytl.“
SPOJENÍ GENERACÍ
Zmíněná původní, nikdy nenahraná verze big bandu, který se teď představuje na CD Unforgetttable, má své kořeny někdy před začátkem tohoto tisíciletí. Tenorsaxofonista Osian Roberts je o 40 let mladší než Košvanec; na rozdíl od něho však pochází z velšské rodiny s bohatou hudební tradicí. Jeho otec byl věhlasný operní zpěvák, dědeček známý učitel na dřevěné dechové nástroje. Osian se začal zajímat o jazz ve třinácti letech, z altky přešel na tenor saxofon, a k jeho vzorům patřili Parker, Davis či Coltrane. V roce 1994 získal stipendium na londýnskou Royal Academy Of Music a po něm další do New Yorku. Po návratu do Londýna začal hrát s trumpetistou Stevem Fishwickem, dalším členem dnešního „košvancovského“ big bandu. Začal dojíždět do Prahy a jeho biografie říká, že se do tohoto města zamiloval (pamětníci dodávají, že to nebylo jen do města).
Roberts příležitostně vystupoval s Najponkem, Martinem Šulcem, s Košvancem, Jaromírem Honzákem, ale i mladšími – s Janem Kořínkem, Liborem Šmoldasem, Petrem Zelenkou nebo Davidem Dorůžkou. V Anglii založil vlastní vydavatelství HardBop Records, kde loni vyšlo i Kořínkovo CD Groovin for Little V – další doklad, jaké plody taková spolupráce přináší. Po zhruba ročním pobytu v Praze vznikla myšlenka vytvořit spolu s Martinem Šulcem jedenáctičlenný big band.
Osian Roberts do něho pozval Steva Fishwicka a další anglické přátele, Šulc především české dechaře Přemysla Tomšíčka, Stanislava Zemana, Miroslava Hloucala, Radka Zapadla a Rostislava Fraše. Repertoár a aranžmá napsal většinou Osian Roberts. Orchestr objel pěknou řádku klubů a zajel také do Ústí, kde si ho pamatovali. To byla předehra dnešního cédéčka.
Na tom však figuruje i americký pianista Hod O‘Brien, což je Košvancův vrstevník – jejich data narození dělí jen pár týdnů. Jenže v době, kdy se Košvanec seznamoval s jazzem v ústeckém Combu, mohl už O‘Brien v New Yorku nahrávat s Artem Farmerem, Donaldem Byrdem nebo Idreesem Suliemanem. Když mu bylo jednadvacet, nahradil v kvintetu Oscara Pettiforda Billa Evanse, a tento soubor se pak v klasickém klubu Five Spot střídal s Theloniousem Monkem. Jeho kariéra pokračuje dál: na jaře 2007 byl jedním z deseti světových pianistů, které si na velké turné pozvali do Japonska. Těžko si představit prostředí, které by bylo odlišnější od toho, v němž vyrůstal Košvanec.
Z „domácích“ aktérů tohoto alba k sestavě přistupuje ještě basista Jiří Mráz (1944), příslušník jazzové generace, která od nás odešla po roce 1968. S O‘Brienem sdílí jeho zkušenosti ze spolupráce s jazzmeny světové pověsti; pro jeho práci v big bandu je významná zejména skutečnost, že byl členem souboru Thada Jonese a Mela Lewise, považovaného v 70. letech za nejlepší světový big band. A takovouhle směsicí generací, prostředí a osudů má na svědomí hlavní autor projektu, bubeník Martin Šulc (1961), člen naší klíčové skupiny Naima z 80. let, a po Listopadu spoluzakladatel klubu U malého Glena, občasný organizátor různých souborů, které si odehrály své u nás i po Evropě, ale nikdy nebyly nahrány. S Osianem Robertsem a basistou Petrem Dvorským vytvořili mimo jiné i formaci Trio Music, s níž absolvovali šňůru asi 20 koncertů, mnoho klubových hraní u nás i nahrávání v Anglii.
Bigbandové album Unforgetttable se jménem Svatopluka Košvance v roli vedoucího ovšem nemůže opakovat zvuk tradice swingových bigbandů, zažité a předávané u nás. Zvuk je průzračnější a jednodušší, nejsou tu očekávané riffy a klišé. Sólový hlas trombónu tu má své vedoucí místo a představuje sólistu, který technické majstrštyky bopové virtuozity spojuje s citem pro plynulou legatovou melodii a náladu tématu. Spojením alespoň tří generací, značně odlišných prostředí, i měnících se stylových koncepcí však symbolicky zdůrazňuje unifikační schopnost jazzu i naději, že tento hlavní proud bude pokračovat, aniž by se stavěl do cesty nepochybně potřebným odštěpným tendencím nových nastupujících generací.
časopis Harmonie 2009/06
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/jazz-clanky/Kosvancuv-vyrocni-band-a-novy-label-na-obzoru~06~zari~2009/
Komentáře
&;
