Muzikus.cz homepage

festivalyPohoda festival, Trenčín, 20. - 21. 7. 07 (1. část)

28.7.2007 | Autoři: Ladislav Řehounek, Pavel Uretšlégr | sekce: fotoreporty

 fotogalerie
Sladký festival s hořkým koncem, tak by se dal charakterizovat letošní jedenáctý ročník slovenské Pohody, dramaturgicky doposud zřejmě nejsilnější a zároveň co do návštěvnosti nejúspěšnější, oproti plánům však bohužel oslabený o koncerty skupin Air a Cansei de Ser Sexy. Nemůže ale být lepší příležitost k uvědomění si toho, že správný festival nestojí jen na několika headlinerech.

Rekordních třicet tisíc návštěvníků dostalo ve čtyřcetistupňovém vedru doslova multižánrovou hudební nabídku, a to bez nadsázky. Zapomeňte na význam slova multižánrovost, kterým se charakterizují festivaly spojující punk a metal. Na Pohodě se setkáte s tradičním folklórem, operou, stejně jako s rockem, popem, hip-hopem nebo elektronikou.

Oproti předchozím ročníkům Pohody byla ta letošní chudší o jednu z hlavních open-air scén a tak se většina hlavního programu soustřeďovala na zbylé dvě.
Na jednu stranu je možnosti pestřejšího výběru škoda, na druhou se ale krok pořadatelů dá pochopit, a to vzhledem k silnějšímu obsazení jednotlivých scén, ale zejména s ohledem na to, že zrušená stage se nacházela ve středu areálu a vyžadovala nejen vybudování samostatného zázemí, ale i zvýšené průjezdy aut přes areál. (Ladislav Řehounek)

Rozpálené trenčínské letiště, nikde ani kouska stínu...

Je páteční odpoledne, rozpálené trenčínské letiště, nikde ani kouska stínu. Jedenáctá Pohoda právě začíná. Dvoudenní maratón koncertů startuje.Jedni z prvních absolvují své vystoupení Gaia Mesiah. I přes brzkou hodinu je pod pódium slušně narváno. Pověstnou divokost Gaia Mesiah nezhatilo ani tropické vedro. Zpěvačka Marka Rybin skáče a křepčí na jevišti jako kdykoliv jindy, kytaristka Santa Morella vydává ze svého nástroje zvukové koláže a publikum pod nimi se skvěle baví. Na playlistu vystoupení se objevilo i několik písní z novinky Alpha Female a i ty jsou velmi dobře přijaty. Sympatický začátek.

Elektronický stan otevírá koncert Magnetik. Trojice muzikantů v čele s Moimirem Papalescu stojí za svými nástroji, synchronizované pohyby všech zúčastněných, jednoduchá elektronická rytmika. Jen občas se do zvuků syntezátorů a sekvencerů protlačí saxofon Petera van Krbetze. Výchozí bod tvorby Magnetiku: Kraftwerk, Tangerine Dream a mnozí jiní pionýři elektronické hudby. Návrat k těmto ikonám hudby ovšem nemá v podání skupiny charakter vykrádání jejich tvorby, nýbrž působí pouze působí silný inspirační zdroj. Ostatně, hudební retro vlna se na Pohodě nevztahovala jen na Magnetik, myšlenka návratu k hudebním kořenům by se dala brát jako leitmotiv celého festivalu.

Po Magnetiku dostávají na stejném pódiu prostor italští Tying Tiffany. Sličná zpěvačka v černých punčoškách a její spoluhráči jakoby z oka vypadli českým Moimir Papalescu & The Nihilits. Melodika české souboru se v hudbě Tying Tiffany ovšem jen těžko hledá, Italové sázejí přeci jen na důraznější tah na branku. Divoký, energický řev zpěvačky a řezavé zvukové linky působily jako živá voda pro horkem unavené publikum. První příjemné překvapení Pohody. (Pavel Uretšlégr)

Jedinou domácí kapelou na hlavní Bažant stage byli v pátečním programu bratislavští Diego, tvoření zkušenými muzikanty z kapely Vetroplach a dnes již nefungujících Le Payaco a Sinker. Diego proplouvají od britpopu přes klasický rock’n’roll až k psychadelickému blues a na živo dokáží zaujmout energií sršící z pódia k publiku. Kapela, která si rozhodně zaslouží pozornost.
Lehce početnější publikum se ale sešlo na sousední Orange stage při koncertu českých Sunshine. Ti ani na Pohodě nezůstali nic dlužni pověsti energické koncertní kapely, která je provází, a v koridoru před pódiem, jinak vyhrazeném pro fotografy, si s fanoušky při skladbě Top! Top! The Radio! z poslední desky Dreamer vytvořili nespoutanou rockovou party („Proč jsou tady ty zábrany? Tohle je party,“ prohlásil zpěvák Kay). (Ladislav Řehounek)


Značný zástup českých muzikantů zastupoval v Trenčíně mimo jiné také David Koller. Ten svůj hodinový set složil zejména ze starších hitů Lucie, které zná slovenské publikum nejlépe. Spontánní přijetí, jakému se Kolerrovi dostalo, asi nečekal ani on sám. Otázkou zůstává, zda by vše dopadlo stejně, kdyby se na playlistu objevilo více věcí z hudebně kvalitního, leč ne tak hitově nabitého alba Nic není nastálo. Po bývalém frontmanovi Lucie se objevila na totožném scéně Mari Boine. Královna norské hudby předvedla jeden z vrcholných okamžiků celého festivalu. Originální zpěv kmene samiů – joiku – vytvořil v kombinaci se samijskými bubny či klávesy atmosféru takřka mystickou. Mari Boine svojí hudbou sevřela posluchače a nechala je nahlédnout kdesi za polární kruh. Zpěvačka s podporou krajiny Povážského Inovca za zády, vykouzlila jedinečný, neopakovatelný zážitek. (Pavel Uretšlégr)

Hvězdný večer: Wu-Tang Clan, Hives...

Prvními z hvězdných tahounů prvního večera byli navrátivší se kultovní hip-hopeři Wu-Tang Clan. Rapperské komando na sebe sice nechalo čekat bezmála hodinu, ale svým fanouškům se odměnilo více než hodinovým setem, ve kterém nechybělo mimo zásadních skladeb kariéry ani několik novinek z připravované desky. Oproti pražskému koncertu, který proběhl o tři dny dříve, zde skupina vystoupila v kompletní sestavě, tedy i s Method Manem. Wu-Tang Clan je hip-hopová klasika a její aktuální turné je možná tím vůbec posledním. Už proto stál jejich set alespoň za pozastavení.

O kousek dál tou dobou vystupovala domácí Jana Kirschner, která představila zejména svou novou desku Shine. Skromně, možná až plaše působící zpěvačka, která své písně dokáže interpretovat s citem a přitom přirozeností sobě vlastní, se obklopila výbornými muzikanty a postarala se o příjemné zklidnění hektického dne. Co ale koncertu velmi scházelo, byla komunikace.

Kdo ale nechtěl rozjímat u poklidné hudby, mohl zajít třeba do Semtex stanu na britské Client, byť vystupivší v neúplné sestavě bez baskytaristky Emily Mann a koncertního bubeníka, oproti nedávnému koncertu v Praze ovšem s kytaristou. (Ladislav Řehounek)


Elektropopová ženská partička Client je další z řady, která výrazně pracuje se zvukem minulých let. Hned po prvních tónech Client je jasné, že inspirací pro tvorbu hledá skupina v osmdesátých letech. Oprášení novovlnného zvuku osmé dekády zvuku působilo lehce a nečekaně přirozeně. Client předvedli v Trenčíně návrat k New Order a podobným souborům, okořeněný o ženský prvek fantazie a hravosti. Pěkné.

The Hives předvedli na Pohodě přesně to, co zřejmě každý očekával. Strhující show, postavená na zpěváku Howlin´Pelle Almqvistovi, připomínající drzostí Jima Morrisona a vizáží mladého Iggyho Popa, slavila v publiku frenetické ovace. Energie, která se z The Hives valila na fanoušky byla obdivuhodná, ovšem hudebně to ze strany skupiny nebylo nic objevného. Rock´n´roll střihlý punkem po několika písních zabřednul do opakující se monotónnosti a někteří posluchači odcházeli na jiné hudební menu. Přesto, nebo právě proto, se The Hives stali u velké části publika hlavními hvězdami prvního dne festivalu.

Projekt Bajofondo Tango Club se po minuloroční premiéře na Pohodě letos opět představil v programu festivalu. Hudební guláš drum´n´bassu, housu, jazzu a bůhví čeho ještě, naroubovaný na rytmy jihoamerického tanga, nutil všechny přítomné divoce tancovat a ansámbl kolem Gustava Santoally si tak mohl zopakoval úspěch z minulého roku. Konec prvního dne a jeden z jeho vrcholů zároveň. (Pavel Uretšlégr)

>> Druhou část reportáže včetně fotogalerie naleznete zde


Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/fotogalerie/Pohoda-festival-Trencin-20-21-7-07-1-cast~28~cervenec~2007/

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.