přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
hledat kapelu
Přidat kapelu
Hrajete v kapele, která není v naší databázi? Dejte o sobě vědět a založte si profil. (>> více)
 
kapela

Dexempo

alternativa / folkrock, Běštín (Středočeský kraj)
URL:
web: facebook youtube bandzone
 

sestava
zpěv klávesy: Lubomír Zelner
zpěv kytara : Marek Halamíček
basskytara : Michal Hrubý
bicí : David Černý

biografie
Hudebník, který založil tuto skupinu, je skutečný matador, neboť prošel takovými seskupeními, jako Žlutý ples, Pražský výtěr apod. Jeho poslední rockovou formací se stala pražská skupina Pumpa, kterou obohacuje basovým zvukem svého 50 W komba a komíhající se bohatou kšticí, jejíž délka souvisí s délkou monologů vedených obyčejně na téma co je to hudba a z jakého vesmírného uskupení přichází.Tyto úvahy bývají přerušeny pouze větou: „Prosím vás, ještě jedno“. Teď asi svitlo i tomu největšímu opozdilci, že jde o Milana Lebedu, který je znám v rockových kruzích též pod přezdívkou „Bogo“. Jednou se uprostřed svých nekonečných úvah dlouze odmlčel, což je velmi nezvyklé, neboť okamžiku ticha můžeme být u něho svědky pouze ve stavu spánku s čelem opřeným o hranu stolu mezi ještě nedopitými pivy. Jsa osvícen a zneužit sudičkami, bludičkami či jinými potvorami, pojal nápad založit nový hudební soubor.Sešel se se svým letitým kamarádem, hudebníkem Lubošem Zelnerem, kterého patrně těžko budete znát. Žádný umělecký pseudonym ani titul nevlastní. Krátký pobyt u hasičského sboru vystřídal, hledaje tu správnou uniformu, za téměř třicetiletý růst ve sboru armádním, stále však čekaje a doufaje, že dosáhne ještě nějakého významnějšího postupu. Tento řekněme zneuznaný umělec byl trochu zaskočen, když byl osloven svým vlasatým kolegou, jak už tomu obyčejně bývá, když dochází ke kontaktu mezi rockovým volnomyšlenkářem a upjatým vojákem z povolání. Myšlenka společného hudebního projektu mu připadala velmi bizarní.Když se únik před vlasatcem jak na záchodky pánské, tak posléze i dámské, delší dobu nedařil, přikývl, a tak došlo ke vzniku kapely, která v klubu na Újezdě v 05:15 dostala své jméno Dexempo šunkoflex. Poté se dva mládenci sešli na půdě domu čísla popisného 31 v Chraštičkách. Tklivé zvuky harmoniky, melancholické basové postupy v krokovém rytmu a kňouravý zpěv oba přivedl k překvapivému poznání, že k sobě mají velmi blízko (né až tak). A tak se začali scházet týden co týden vždy s novou písničkou. Posíleni oporou kočky Kristýny a jejích robat, oslovili kytaristu Dana Šakového ze sousední vísky. („Sešli se pod Ptečí“, jak tvrdí Milan Bogo). Dan bral vstup do této rockové formace spíše jako novou zkušenost se „starými pány“.Po asi půlročním působení v kapele, která vyhrávala na půdě kočičímu národu, nebo u Dana v garáži, kde byl kvalitu hudby schopen ocenit pouze pes (neznáme jeho jméno), je jistě pochopitelné, že kapela musela přijít o svého kytaristu, který toužil hrát někde pro někoho a nikoliv pro domácí zvířata. Nezbývalo než se ohlédnout po novém nadějném členovi, kterého v tomto případě představoval ambiciozní hudebník, badatel, kritik, pedagog, autor několika publikací, doktor hudby Michal Hrubý. Jestli jste o něm ještě neslyšeli, jistě brzy uslyšíte, neboť jeho zvukomalebné jméno (též vhodné pro umělecký pseudonym) je snadno zapamatovatelné a výrazné, stejně jako jeho hudební projev na trombon jak na poli jazzovém, tak i klasickém.Historie, jak už to bývá, se však ve své ironii opakuje. Ač obdařen jistou tolerancí až obdivem k tvrdošíjné vůli obou, rozhodl se Michal Hrubý také opustit již tak vratký vor hudby autorské. Bogova věta „až jednou budeme slavný“ ze začátku vykazovala nutnou dávku komičnosti, ale po páté či šesté zkoušce, kdy před ní nebylo úniku, však musel nastat okamžik, v němž, pokud chtěl Michal zachránit zdravý rozum, musel zvolit jedinou možnou cestu. Milan a Luboš tedy opět zůstali odkázáni na vzájemné chvalozpěvy. A nyní si všimněme, jak hluboké kořeny může mít vůle, i když se na povrchu jeví jako mechem obrostlý pařez.Pokus číslo 3. Luboš Zelner oslovuje svého o téměř dvě generace mladšího kolegu Marka Halamíčka, dobrého trombonistu, houslistu, kytaristu a člověka, a nabízí mu angažmá. Zde stojí za zmínku určitá naivita, tolik spjatá s mládím. Ale v tomto případě i stářím. Oba byli hned „nadšeni“. Je třeba se zmínit, že Marek je velmi důležitý, neboť on je první, který skutečně uvěřil. Milana Bogo a Luboše Zelnera samozřejmě nepočítaje… Zajímavostí je, že M. H. a L. Z. hrají ve stejném orchestru, jenž se zove ÚH AČR. Tento orchestr se vyznačuje tím, že obsah hudby je podmíněn množstvím tónů i hudebníků (toho času asi 120 mužů, pakliže armáda opět nesníží stav a nezjistí, že pro magický okamžik vojenských přísah je bubínek a trubka daleko půvabnější než nějaká větší sešlost uniformovaných umělců).Řekl bych, že od okamžiku nástupu Marka do kapely lze připustit reálnou existenci souboru s určitou budoucností. Tak jako kostra obalená šlachami a svalstvem jedině poté vystoupí na horu, tak i kapela musí být jednorodým organismem, který se také za něčím plahočí. Je třeba se ještě zmínit o pozoruhodné postavě Zdeňka Hellera (pekelný muž), který obohatil dvě vystoupení jak stylem hry na bicí, tak svým nevšedním zjevem. Připomíná totiž hned několik herců najednou a fanynky marně tápou, kde ho v divadlech pražských vlastně viděly. Po poslechu několika hudebních drobotin uvěřil kapele i vynikající bubeník Vít Koblížek, který s kapelou natočil první desku ONA JE ONA, jejíž ukázku Vám předkládáme. Třeba taky uvěříte…

 
hodnocení
Pro hodnocení se musíte přihlásit.


galerie

Logo

mp3 player

Get the Flash Player


Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.