11/2020

Editorial

  • Po levé ruce na zdi mi visí kytara a baskytara. Koukám na ně a přemýšlím, kdy asi je zase vezmu na kšeft. Vše, co bylo nasmlouvané, padlo nebo bylo přesunuto na příští rok. Ferman je prázdný a asi to máte taky tak. Až budete číst tyhle řádky, zase bude vše jinak a bůh ví, jak. A jak se tak vnitřně bráním psát úvodník o tom, co asi dnes mají v hlavě všichni, zachraňuje mě YouTube, respektive dialog dvou muzikantů na Facebooku, kdy jeden objevil po letech výukové video zkopírované z kazety VHS a oba si nad ním hezky nostalgicky zavzpomínali. Klikl jsem…

    Jasně, to video znám taky. V dobách dřevních, kdy jsem si přivezl z Belgie své první instruktážní video s Yngwie Malmsteenem, se mi při směnném ochodu mezi kolegy přimíchalo taky ono video Herba Ellise Swing Jazz Soloing & Comping. Tenkrát jsem ho s neomylným nadhledem rockera ihned vyřadil. Jojo, kdyby mi tenkrát někdo dal za uši. Možná bych pak nestrávil tolik dalších let bezbřehým proháněním licků v pentatonice na kvintová kila rockových beglajtů. Ne, myslím, že ani dnes bych se nepokoušel hrát jazz, ale vím, že bych nad sóly a muzikou vůbec přemýšlel jinak a věřím, že lépe.

    Herbovo video nebyl jen tak výstřel do tmy, ale pochází z kanálu Music Files Lessons, kde je podobných klenotů povícero. Zkuste. Zkuste dát šanci i věcem, o kterých si myslíte, že pro vás nejsou, nejsou přínosem pro vaši práci a jen by vás na vaší cestě zdržovaly. Podle mě takhle muzika nefunguje. I když tvrdě vynucený, možná teď je zrovna ten čas poohlédnout se za hranice svých „doterajších“ obzorů. Oceníte to, až se zase vrátíme na pódia, v což pevně věřím.

    Za celou redakci: Držte se!

Články v tomto čísle