25.4.2014 | Autor: Vladimír Švanda | sekce: časopis Muzikus Šedesátka, to už jsou pěkné kulatiny. O to víc úctyhodné, když si uvědomíme, že je slaví legendární model elektrické kytary. Zvažte, jak rychle se vše mění na poli vědy, techniky a rozvoje technologií za více něž půl století. Kolik věcí se od základu změnilo. Kolik věcí zaniklo a ztratilo se v propadlišti dějin. Třeba magnetofonová kazeta a s ní i její přehrávač familiárně nazývaná kazeťák byly ve své době pojem... dnes už náctiletí ani nebudou vědět, jak „to“ vypadalo. Snad jedině že by zabloudili do technického muzea či na půdu u dědečka na chalupě. Nebo žvejkačka Pedro...
Kdo ví, jestli Leo Fender tušil, jakou kytaru posílá do výroby, ale faktem je, že Fender Stratocaster s námi tady je už šedesát let a vůbec to nevypadá, že nebude dalších čtyřicet do stovky. A kdo ví, jak to bude dál... Rozhodně se Leovi povedl, což ví každý, kdo má svůj kousek ve futrálu. Určitě bych to přirovnal k tomu, když někdo skládá písničku. Sice může tušit, ale najisto určitě neví, jestli to bude hit, nebo ne.
„Od padesátých let, kdy se objevil na krku Buddyho Hollyho, Cliffa Gallupa a například Hanka Marvina, je Fender Stratocaster významnou součástí hudební historie,“ píše Mirek Linhart v článku uvnitř na straně padesát osm. Nelze než souhlasit. A taky bych touto cestou rád Mirkovi poděkoval, neboť se tohoto úkolu zhostil na výbornou.
Fender Stratocaster... pětipolohový přepínač, tři singlové snímače, šikmá díra na jacka, kobylka z ohýbaného plechu, tři poťáky, placatá „fošna“, šroubovaný krk, nezaměnitelné tvary, tremolo s pružinami uvnitř těla... a jak se dočtete, či už dávno víte, technologie výroby podřízena pásové výrobě. Taková stavebnice... A přitom kolik muzikantů inspirovala a naplnila jejich život! Na videu, tuším, že je to koncert v Texasu z Austinu, nelze přehlédnout moment, kdy Steve Ray Vaughan, než se pustí do další písničky, políbí svoji kytaru. Gesto, které vyjadřuje vše. Ale taky s ní uměl hezky třísknout o zem, stejně jako Jimi Hendrix a po nich spousta dalších... a budu-li upřímný, teď si nevybavím, že by někdo takhle třískal s Les Paulem.
Chcete-li si připomenout významné chvíle cesty, jakou si Fender Stratocaster prošel až do dnešních dní, nalistujete stranu padesát osm a přeji vám jménem autora i naší redakce příjemné počtení. Ba co víc, jaro je tady!

Vladimír Švanda

vyšlo: 28.4.2014

Psáno pro: časopis Muzikus 2014/05