2/2013

Editorial

  • Meloun... říká se, že do něj není vidět dokud se nerozkrojí... a když uvidíte po ulici jet auto, tak většinou určitě nebudete přemýšlet, co je uvnitř a jak to funguje. Spíše si dáte pozor, aby vás nezajelo. Dívky a ženy si spíše povšimnou barvy a ladných tvarů, pány zase spíše zaujme burácivý zvuk motoru a elektronová široká kola. Může to být i naopak, proč ne. A neodpustím si frázi. Tomu se líbí to, jinému zase ono. Ale co, půjdu dále. Kdopak asi řekl nebo spíše zazpíval „ten dělá to a ten zas tohle...“ a taky pak tomu, co dělá, rozumí. Jak moc, to bych neřešil, ale určitě více než ten, který to nedělá. A když pak vidí předmět své práce, tak jedním z nejtěžších úkolů se najednou stává nepodívat se dovnitř, jak to funguje, ale vidět celou věc jako celek a mít potěšení například jen z toho, že existuje, že je hezká...

    Melodie je ta nejvyšší linka not a naopak basy jsou ta nejspodnější. To, co je mezi tím, to budou akordy. Ale to nestačí, celé dohromady to tvoří harmonii. Po té dominantě musí jít dominantní jádro přeci. Nebo že by to byl kontrapunkt? Zpěvák určitě musí nahrávku nazpívat přes neumanna a kytarista má marshalla s gibsonem, klávesy budou skvělé, když se použije virtuální nástroj Moog, bicí sice jsou nahrané live, ale natriggrované samply. Aranžmá propojí rockovou rytmiku se symfonickým orchestrem. Feeling bude mírně najazzlý a rozhodně se sem hodí na cisák jedině pískové blány. Reverb při míchaččce jedině lexicon a kompresor musí být lampový. Bicí jedině do pásu, ale na zbytek už bude stačit digitál... A tak bych mohl pokračovat ještě drahnou chvilku, určitě každého z vás napadají další a další...

    Když lezete na stage nebo se si nastavujete aparát a zvuk ve studiu, tak vězte, že dole pod pódiem a nebo u přehrávače v hi-fi věži jsou posluchači, kteří většinou vůbec netuší, o čem byl předchozí odstavec, vidí a hlavně slyší jen ten celkový obrázek. Kolik práce, kolik fines, kolik hodin cvičení... a nic z toho není vidět. Když už se jednou naučíte, jak funguje spalovací motor, tak už to jen tak nezapomenete, ale nová muzika zase tak dlouho v hlavě nevydrží. Dejte si někdy pohov a zkuste se pak na svoji muziku podívat po čase, jako byste byli těmi po pódiem. Možná uslyšíte věci...

    Vladimír Švanda

Články v tomto čísle