2/2012

Editorial

  • Čas od času si zajdu na vínko se svým profesorem z konzervatoře Petrem Bierhanzlem. Ve vinárně U Vavrysů si necháme doporučit majitelem dobré moravské a musím říci, že jeho vliv na nárůst chutě probírat otázky okolo hudby je neoddiskutovatelná. A tak probereme vše, tak jak se má, hezky od podlahy. Nebojte, nebude následovat muzikusí speciál s přepisem naší debaty. Museli bychom k Muzikusu přibalit i lahvinku moravského vínka... Nicméně v mé argumentaci dost často zaznělo hodnocení hudby z pohledu sociálního...

    Zaujalo mě to, a tak se pojďme podívat, jak to myslím, a zdali i pro vás by to nemohl být zajímavý pohled. Rozhodně umění, a tedy i hudba, je jeden z komunikačních nástrojů mezi lidmi. Samozřejmě existuje názor, že umění je vnitřní věc umělce, a dokonce mu může být jedno, jestli vůbec někdo jeho dílo spatří či si jej poslechne. Ale to, co vidím kolem sebe, je jednoznačně komunikace. A rozhodně jde o komunikaci více na úrovni emocí než pomocí slov, tedy verbální. Řekl bych i text díky jeho (ne)zvukomalebnosti a zasazený do muziky působí více po emoční strance než verbální.

    A nyní se vlastně pokusme představit si, jak probíhá hodnocení hudby v diskusích. Například známe otřepané rčení, že existuje jen hudba dobrá nebo špatná... Víc bych to nerozebíral, každý zažil takových debat mnoho. A asi často s otevřeným koncem, kdy si každý nakonec stojí za tím svým. Určitě by bylo zajímavé porovnat pak argumenty s tím, co doopravdy debatéři poslouchají a opravdu se jim líbí. Myslíte, že by to... Nechám to na vás. A zde bych rád naznačil dva úhly pohledu na hudbu. Sociální a hudební.

    Pod sociálním pohledem vidím souznění dané skupiny lidí, které pojí uzemní pouto, ekonomika, věk, názory na to či ono včetně náboženství... Pak hudba tvořená lidmi z těchto skupin vzniká za použití informací (proto mluvím o komunikaci), které jsou blízké celé skupině či komunitě. A je to bohužel na úkor muzikálnosti, kdy sdělení je natolik silné a cílené, že přijde vhod jakýkoliv vyjadřovací prostředek a hudba jde mnohdy stranou. A i prostředí, kde se hudba provozuje, umocňuje spíše sociální aspekt.

    Pod hudebním pohledem vidím jednotlivce - muzikanty, kteří jsou obdařeni citem pro hudbu v celé její šíři. Citlivě vnímají, co se děje okolo nich. Vnímají i hlubší harmonické a melodické vztahy, ať už jsou studovaní nebo ne, a toto vše se v nich propojí a oni stvoří písničku, skladbu, symfonii...

    A měřítko. Určitě si sympatie neprojeví nafintěná dívenka z techna či diskotéky, pravděpodobně lehce sjetá éčkem, a zarostlý rocker v džísce s emblémem Eddieho na zádech, pravděpodobně sjetý deseti krušovickými. Ale po čase, až je to trochu přejde (myslím to sociálno), si je umím nakonec představit rozněžnit se nad Yesterday, zakřepčit na Highway to Hell a nebo ustrnout nad mohutností páté - Osudové... A schválně jsem příklady vzal přesně ze soudku popu, rock and rollu a klasiky.

    A tak moje domněnka o dobré hudbě je, že když se očeše sociálno, což je většinou v moci času,, tak zůstane dobrá hudba, pokud jí je...

    Ing. Vladimír Švanda

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 22. 1. 2012

Články v tomto čísle