2/2006

Editorial

  • Téma měsíce vás tentokrát zavede do masteringových studií. Alexej Charvát se pustil do článku o rozsahu sedmi stránek a s povzdechem si stěžuje, že bible masteringu od Boba Katze jich má 400 ... A bohužel má pravdu. Problematika masteringu je natolik obsáhlá, že by to u nás ani celoroční seriál nespravil. Přesto si myslím, že v článku naleznete hodně informací o významu masteringu a jeho celkové filosofii. Konec konců, po muzikantech ve studiu nikdo nechce, aby masterovat uměli. Ale v momentě, kdy budete vědět, o co kráčí, tak se budete umět na nahrávání i lépe připravit, protože mastering rozhodně nemůže sloužit jako "maskovač" špatně nahraných partů.

    V tomto čísle rovněž Jiří Křivka dokončí povídání o natáčení desky Kuře v hodinkách s Petrem Kocfeldou a já se nemohu zbavit pocitu, že by pro vás mohlo být velmi užitečné si právě tyto dva články postavit vedle sebe. A hlavně si poslechnout jak zvuk nahrávek z dávno minulých dob, tak ty nejlepší produkce za milióny dolarů. Rozhodně uslyšíte, že zvuk může být velmi odlišný, ale nikdy neschová to, když ta která muzika stoji za prd. Často až zarazí, jak v "minulém" století ve studiích s "dinosauří" technikou vznikaly nahrávky, které se zdají natolik dobré, že by i dnes bylo velmi těžké něco takového natočit.

    Myslím, že v současné době se dá říci, že digitální technologie vedou muzikanty k menší odpovědnosti za svoje výkony ve studiu, protože dříve se dvoupalcové magneťáky těžko daly jen tak zastavit kliknutím myši. Tohle vše se pak může negativně odrazit právě při masteringu, kdy se mu z neznalosti přikládá jiná role.

    Dnes už vůbec není těžké mít počítač, který bude vybaven základními masterovacími nástroji. Zkuste si někdy sednout a "udělat" mastering podle svého. Stačí pak vyzkoušet nahrávku v autě, u kamaráda, u kamarádky, v práci... Prostě na kdejaké přehrávací plečce, nebo na hi-endové aparatuře a hned uslyšíte, kde je zakopaný pes: "Jejda, to je ale přebasovaný..."

Články v tomto čísle