homepage
michaloskralos
michaloskralos Gabriela Vašková - Její názor na mainstream a čím se liší její poslední album?
 
blogy
 

22.01.

Gabriela Vašková - Její názor na mainstream a čím se liší její poslední album?
 
 
blog
 
Gabriela Vašková - Její názor na mainstream a čím se liší její poslední album?

22.01.

Gabriela Vašková už v hudbě není vůbec žádný nováček. Sice nejde moc vidět v té známé sféře hudebníků, o to více se pohybuje v té sféře undergroundové. Se svým dobře rozjetým projektem Girl Therapy (bandzone.cz/girltherapy) odehrála nespočet vystoupení po celé České republice, ale dokonce hostovala různým umělcům i v zahraničí v jiných projektech.

1. Tvoje muzika si často bere něco z jiných žánrů, ať už je to world-music, blues, šanson, nebo elektronická hudba, ale vždycky si zanechává svou alternativu. Snažíš si onu nezávislou tvůrčí tvář zanechat a dokážeš si představit, že by jsi začala z ničeho nic dělat mainstream?

Já už vlastně dělám mainstream, ale dělám to pro druhé lidi, co si u mě objednají písničku, napíšu jim třeba text v češtině nebo angličtině, nebo jim udělám muziku pod nějaké video, třeba reklamu nebo film, tak jak si oni řeknou a většinou jde o mainstream. Je to moje práce. Co se týče moji muziky, měla jsem za sebou víc projektů a některé se dost blížily mainstreamu, jako třeba moje poslední pražská kapela Academix nebo etno rocková kapela NaOko. Některé mé písně vzdáleně připomínají mainstream, ale co se týče mé duše, myslím, že jsem velmi komplikovaný člověk, mám několik poloh a český mainstream bych sama o sobě asi nedělala. Neumím se v tom najít, nejsem to já. V současné době mám vlastní sólový projekt Girl Therapy a tam si dělám, co chci. Takže pokud budu chtít dělat mainstream, tak ho klidně udělám a nikdo mě v tom nezastaví! :D Vlastně jde o tu svobodu, dělat si, co chceš a nebýt nikým tlačen do nějaké konkrétní polohy nebo stylu. To je možná něco, co by mi mohly kapely jako Kryštof závidět. Oni totiž musí dělat mainstream, protože takovou laťku si nasadili už na začátku.

2. Zdá se mi, že Tvoje vystoupení se dá nazvat performance. Jak Ty vnímáš performace, a co pro tebe to slovo doopravdy znamená?

Slovo performance znamená vlastně vystoupení, takový způsob uměleckého výrazu, který má širší mantinely. Neomezuje se jen na hudební vystoupení, ale jde i o nějaký další přidaný význam, jež se prezentuje pomocí hudby a vystoupení. Tedy tak je tomu v případě mého projektu Girl Therapy, kde skládám hudbu a sama ji pak živě reprodukuji, ale zároveň se tím ztotožňuji s celou písní, je to takové odhalení se. Každý koncert má taky svoji atmosféru a písně nezní pokaždé stejně, někdy hraji na úplně jiný nástroj atd. To může v divácích vzbuzovat různé emoce, šokovat je, znechutit i zalíbit se. O tom je performance, není to zcela určitě hudba jen k poslechu a tanci. Nicméně záleží také na situaci a konkrétní akci, kde vystupuji a jak to hodlám pojmout, jaký kostým si vyberu, jaké vizuální efekty budu za sebe promítat atd.

3.Na internetu Tě tví posluchači přirovnávají k Regině Spektor. Máš nějaké svoje vzory, které tebe hodně v tvé tvorbě ovlivnily a byla to třeba zrovna Regina Spektor?

Je to zvláštní, ale Reginu Spektor ani neposlouchám. Pro mě je to už asi moc mainstream. :) Rozhodně ale poslouchám CocoRosie, nebo Bjork, tu už od třinácti. Taky mě teď nedávno zaujaly Cocteau Twins, sem takový sběratel zajímavých zvuků a hlasů. V dětství sem milovala Nirvanu a The Doors, pak Led Zeppelin a The Queen. Z českých interpretů mě zaujala Zuzana Navarová, Psí vojáci a vůbec český underground. Můj otec Miroslav Chudej je hudebník českého undergroundu, takže nějaké ty kořeny tam jsou. Další kapitola je taneční scéna, kapely 90.let jako Lamb, Portishead, Radiohead, Burial, Tori Amos, PJ Harvey, u nás zas Ecstasy of saint Theresa nebo Khoiba. Je toho opravdu hodně. Každý den poslouchám muziku hlavně na youtube, mám tam i svůj kanál, různé výběry. Hudba je nekonečná pouť.


4. Často zpíváš sama do samplu, nebo se doprovázíš na piano, nebo kytaru. Hrála jsi někdy i v kapele, před tím než jsi založila projekt Girl Therapy?

Jasně! Měla jsem hodně kapel. Nedokážu vyčíslit kolik. Jsem z malého, nicméně velmi hudebního města, spolupracovala sem s různými slavnými i neslavnými hudebníky. Některé alternativní projekty sem na čas dala dohromady i se svými partnery, byla to zábava, o tom muzika je. Spoustu let, snad 15 let sem strávila v jesenické kapele NaOko, hodně jsme jezdili koncertovat i na větších fesťácích. Jižní Evropu sem projela na turné s Berlínským zvukovým umělcem Rinusem van Alebeekem. Hrála sem chvíli s kytaristou skupiny Kryštof Evženem Hofmanem, nebo naše poslední kapela Academix byla pod vedením Slávka Jandy z Abraxas. Měla sem i nějaké vysněné lidi, se kterými sem chtěla spolupracovat a nepodařilo se, myslím, že to byl zrovna Filip Míšek z Khoiby. Strašně sem s ním chtěla hrát, zrovna se rozpadli, žila sem v Praze a znala lidi kolem něho, dokonce jsme si i napsali email, ale jsme oba hrozně citliví lidi a nevyšlo to. Mimochodem Khoiba se dala v lednu 2017 zase dohromady. Určitě bych neodmítla ani spolupráci s Muchowem, Čachtickým nebo s Bjork, ale to sou zatím jen sny. Nicméně sem pyšná na to, že si jedu svůj projekt a jsem nezávislá na jiných lidech.

5.Teď k tvému poslednímu albu “Record your soul”. Je něčím jiné než předchozí alba?

Ano myslím, že se jednotlivá alba liší a to jak v použití nástrojů, případně pc, tak i v celkové atmosféře. “Record your soul” je třetí album “Girl Therapy” v pořadí a je jemnější, intimnější, složené hlavně z lo-fi skladeb nahrávaných spontánně někde v nějakém prostoru, kde byl zrovna klavír a jsou tam slyšet auta, jak projíždí kolem a vlaky. Pak tam jsou písničky, které se nahrávaly v domácím studiu u některých mých známých, jako třeba “Repeat me”, “Good Morning” a skladby “I am water” a “Robot Woman” byly vytažené ještě ze starého futra mého předešlého sólo projektu “Electrica Lady”. “Record your soul” proto, že je to album takovým odhalením těch vnitřních věcí a vrací se do minulosti. Každá píseň má svůj velký příběh.

6. A poslední otázka na tebe. Jaké jsou tvoje priority do budoucna? Máš v hudbě nějaký cíl, kterého by jsi chtěla dosáhnout?

Vlastně už ani ne. Stačí mi, co mám. Jsem spokojená, když mě někdo pozve na nějaký fajn koncert, nechci hrát v televizi v nějakém varieté, spíš volím kvalitu, než kvantitu. Raděj bych chtěla mít víc té zaplacené kreativní práce. Ideální by pro mě bylo mít stálý přísun zakázek, co se týče hudby a textu. Jinak můj sen je mít nějakou kapelu s někým fajn, která vydrží. Hrozně závidím třeba “Depeche Mode”, na jejichž koncert letos jedu, nebo “Radiohead”. To je prostě absolutní štěstí, mít takový band a takový život, takže pokud bych chtěla něco dokázat, tak jedině s dalšími lidmi by mi to dávalo větší smysl a zřejmě by to ve mně rozdmýchalo i mé schopnosti něco prosadit. Otázka je, zdali bychom našli v ČR publikum.

Michal Král [zakladatel blogu Priorita]

Související odkazy:

Album Record Your Soul
Bandzone
Facebook
Page of Artist
 
 
 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.