Mýty hudební teorie

Už několik století se v našich hudebních školách vyučuje hudební teorie, která se však s určitého úhlu pohledu na problematiku vymyká zdravému logickému myšlení.
Podívejme se, v čem je zakopaný pes. Už naše známá základní řada tónů má jeden nesmysl: C - D - E - F - G - A - H - C. Není na tom něco divného? Od první třídy na základce se učíme A, B, C, D, E, F, G…
Jednoduchou změnou pořadí tónů do mollového základu můžeme připodobnit, jen narazíme na ono H,…: A – H – C – D . ,atd.
Samozřejmě, že někde jinde v zahraničí ani H nemají, mají logicky B. A čím to je? Nevycházejí z Durové (tvrdé) tóniny, ale mollové (měkké).
Co Čech to muzikant, ale už od muzikantské kolíbky nás učí jít na hudbu dost tvrdě! Není snad tedy logičtější a hladší přístup od mollového základu - jako ve škole – A, B, C, D, atd.? Z toho samozřejmě vyplývá, že původní snížené H nebude B, ale Bes, a zvýšené bude Bis.
Umím si představit tu pohodu, kdy malí začínající muzikanti přestanou mít v písmenkách zmatky a celý základní systém muziky se jim rozzáří, jako jarní louka.
Milan Buriánek